Dílo:Malý princ

Malý princ (francouzsky Le petit prince) vydaný v roce 1943 je nejznámější literární dílo francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Jde současně o jeden z nejznámějších pohádkových příběhů moderní světové literatury. Kniha obsahuje mnoho metafor a přirovnání.

Výroky

• „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje."

Věnování Léonu Werthovi

• „Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde ... “

Kapitola III

• Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?“ Místo toho se zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.

Kapitola IV

• „Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“

Kapitola VI

• Svět slz je tak záhadný.

Kapitola VII

• „Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“

Kapitola VIII

• „ Musím přeci snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.“...

Kapitola IX

• Zkus být šťastný.

Kapitola IX

• „Správně. Je třeba žádat od každého to, co může dát,“ odvětil král. „Autorita je založená především na rozumu.“...

Kapitola X

• „Ty jsi podivné zvíře," řekl mu konečně, „tenké jako prst..."
  „Ale jsem mocnější, než prst krále," řekl had.

Kapitola XVII

• „Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“

Kapitola XVIII

• „Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
  „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
  „A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval.
  „Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“
  „Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Kapitola XXI

• Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné.

Kapitola XXI

• „Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme,“ vysvětloval výhybkář.

Kapitola XXII

• Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít.
  „Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.
  „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“
  „A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“
  „Co kdo chce...“
  Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...

Kapitola XXIII

• „Nebyl jsem však uklidněn. Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit…“
• „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“

Kapitola XXIV

• „U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají...“

Kapitola XXV

Související

• Princ

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Malý princ ve Wikipedii
• Ilustrovaný Malý princ v češtině