Augustinus

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Augustinus

Augustinus, Svatý Augustin, též Augustin z Hippa nebo Augustin z Hippony, (354, Thagaste, dnes Souk-Ahras v Alžírsku – 430, Hippo Regius, dnes Annaba v Alžírsku) byl biskup a učitel církve v období pozdního římského císařství.


  • Dilige et quod vis fac.Miluj a dělej, co chceš.[1]
  • Tak často slyšíme, jak lidé říkají: "Zlé časy, svízelná doba." Žijme dobře, pak bude i naše doba dobrá. My jsme ta doba. Jací jsme my, taková je doba.[2]
  • Všecko prý, co se stává, osudem se stává. Tomu-li však místa dáme, nic více není v moci naší a veta jest po svobodné vůli. K tomu však kdo by přivolil, všecken lidský zvrátil by život. Na darmotě dávání zákonů, na darmo kázeň, pochvala, hana a napomenutí, aniž jest jaké spravedlnosti, dobrým odměnu, zlým pokuty přisuzující.[3]

Bůh[editovat]

  • Fecisti nos ad Te et inquietum est cor nostrum donec requiescat in Te. – Stvořil jsi nás pro sebe, a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.[4]

Pravda[editovat]

Život[editovat]

  • Quid prodest bene vivere cui non datur semper vivere? – Co prospěje dobře žít tomu, komu není dáno žít věčně?[6]

Přisuzované výroky[editovat]

Různé[editovat]

  • Deum et animam scire cupio; nihil aliud. – Toužím poznat Boha a duši, jinak nic.
  • Roma locuta est, causa finita Est. – Řím promluvil, případ byl uzavřen.
  • Si comprehendis, non est Deus. – Když chápeš, není Bůh.[pozn. 2][7]
  • I když násilí v obraně vždy bude v očích lidí pevných zásad smutnou nezbytností, mnohem horší by bylo, kdyby pachatelé zla vládli spravedlivým.
  • S prodejnými ženami je to stejné jako se záchody v palácích. Jsou nepříjemné, ale jestliže je člověk odstraní, rozšíří se zápach a špína.[8]
  • Existuje i další forma pokušení, jež skýtá ještě větší nebezpečí. A tím je nemoc zvaná zvídavost … Právě ona nás vede k tomu, abychom zkoušeli a objevovali tajemství přírody, tajemství, která leží mimo naše chápání, která nám nic nepřinesou a která by člověk nikdy neměl toužit poznat.[9]

Modlitba[editovat]

  • Bis orat qui corde canit. – Dvakrát se modlí, kdo ze srdce zpívá.[pozn. 3]

Víra[editovat]

  • Credo quia absurdum est.Věřím, protože je to nesmyslné.

Poznámky[editovat]

  1. Alternativní překlad výroku: Kdo se nenechá přemoci pravdou, bude přemožen omylem.
  2. Výklad výroku: Když si myslíš, že chápeš, není Bůh, není už pro něj místo.
  3. Vizte též článek Bis orat qui corde canit na wikipedii.

Reference[editovat]

  1. In epistulam Ioannis ad Parthos, tractatus VII,8
  2. Augustinova homilie
  3. KORÁB, Julius. Zlatá zrnka. Plzeň : V. Steinhauser, [1885]. S. 250.  
  4. Vyznání, 1,1
  5. Tomasi, Martino: Smrt a vzkříšení, nebe a peklo. Praha: Advent-Orion 1993. str.90.
  6. Komentář na Jana, 45,2
  7. Cituje Benedikt XVI. v encyklice Deus caritas est, 38.
  8. HALATKA, David. U zrodu českých nevěstinců stála církev. History revue, 2009, čís. 2, s. 60.
  9. FREEMAN, Charles. The closing of the Western mind: the rise of faith and the fall of reason. New York: Knopf, 2003, s. vii. ISBN 140004085X. Citováno podle DAWKINS, Richard. Boží blud: přináší náboženství útěchu, nebo bolest?. Z angličtiny přeložila Zuzana Cabajová. Praha: Academia, 2009, s. 156. ISBN 978-80-200-1698-0.

Externí odkazy[editovat]