Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?“ Místo toho se zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.[2] — Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ
Existují počítačoví nadšenci, kteří si odmalička jenom hráli s počítačovou klávesnicí a pohybovali se ve vlastním počítačovém světě, a to v té míře, že jako dospělí nejsou schopni vést s někým přímý rozhovor anebo okouzlit ženu něčím jiným než svým počítačem. Existují matematičtí géniové, kteří nejsou s to rozeznat racka od husy, a zázrační fotbalisté, kteří neumějí počítat do tří… Tyto příklady ukazují, že mít mozek, jehož konečná propojení určuje to, jak jej používáme…, nemusí být rozhodně vždycky výhodné.[3] — Gerald Hüther, Návod na používání lidského mozku