Konfucius

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Konfucius

Konfucius (552 / 551 př. n. l.) byl čínský filozof a státník, z jeho učení vychází konfucianismus.


  • Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.
  • Ctnost nezůstává opuštěným sirotkem; musí nezbytně míti sousedy.
  • Dříve studovali muži sami kvůli sobě; dnes studují, aby učinili dojem na lidi.
  • Chyby každého člověka ukazují, kam patří.
  • Co nechci, aby jiní činili mně, ani já nečiním jiným.
    • Čiň druhým, co chceš, aby druzí činili tobě. -- pozitivní formulace ctnosti žen [1] [2]
    • Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě. -- negativní formulace ctnosti žen [3] [2]
  • Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.
  • I když lidé nevědí, co je dobro, mají ho v sobě.
  • Je lepší položit otázku a vypadat hloupě pět minut, než se vůbec nezeptat a být hloupý celý život.
  • Je lepší rozsvítit jen malou svíčku, než proklínat temnotu.
  • Jestliže budeš sedět na místě a udržíš sebekázeň, jestliže jsi oddán práci, ať je jakákoli, jestliže si ve styku s lidmi počínáš s veškerou ušlechtilostí, pak se můžeš vypravit i k barbarům a budeš tam potřebný.
  • Ještě jsem se nesetkal s člověkem, který by dokázal vidět své chyby a sám před sebou se z nich obvinit.
  • Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.
  • Každý člověk, ať je to císař nebo žebrák, má především pečovat o své zdokonalení, neboť jenom sebezdokonalení přináší blaho bez rozdílu všem.
  • Kdo mnoho mluví, zřídka uskutečňuje svá slova.
  • Kdo nezná váhu slov, ten nemůže znát lidi.
  • Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až budeš svět opouštět.
  • Když se vydáš na cestu pomsty, musíš vykopat dva hroby.
  • Když se šíp mine cíle, viní z toho střelec sama sebe, a ne druhého člověka. Tak si počíná i mudrc.
  • Komentuji, vysvětluji staré spisy, netvořím nové. Věřím v staré učence a miluji je.[2]
  • Lepší je těžká práce než nečinnost. Pohyb je činnost.
  • Mladí potřebují radost a lásku, dospělí práci a přátelství, staří mír a pokoj.
  • Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno v druhém.
  • Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše musíme usilovat o to, abychom stáli za poznání.
  • Nevíš ještě, co je život; jak můžeš vědět, co je smrt? [2]
    • Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti?
    • Nevíš ještě jak sloužit živým. Jak chceš umět sloužit duchům?[2]
  • Odpouštět a neživit v sobě zlobu jsou prostředky k nápravě ostatních. Pomstou, odplatou a hněvem nemohou být křivdy odčiněny. Zlo může být vyloučeno jen dobrem. Pomsta může zplodit jen novou křivdu nebo prodloužit již trvající nepřátelství. Shovívavost a odpouštění jsou potřeby k nápravě ostatních.
  • Překonat špatné zvyky je možné jenom dnes, zítra už ne.
    • Přemoci zlé návyky je možné jen dnes, ne zítra.
  • Skutečnou chybou je chybu nenapravit.
  • Sto mužů může postavit tábor, jenom žena dokáže vytvořit domov.
  • Šlechetný se nežene do řečí, ale pospíchá do práce.[4]
  • Ten, kdo krade naše sny, ten nás zabíjí.
  • Třemi cestami můžeme dojít k moudrosti: První je cesta zkušenosti – to je cesta nejtěžší. Druhá je cesta napodobení – to je cesta nejlehčí. Třetí je cesta přemýšlení – to je cesta nejušlechtilejší.
  • Uvidíš-li ušlechtilého, snaž se mu vyrovnat; uvidíš-li špatného, zpytuj své svědomí.
    • Až potkáš dobrého člověka, uvažuj, jak by ses mu vyrovnal, až potkáš nedokonalého člověka, jdi do sebe a zkoumej se.
    • Když uvidíš dobrého člověka, snaž se ho napodobit; když uvidíš špatného člověka, všímej si sám sebe.
  • Vědět, že víme, to co víme, a vědět, že nevíme to, co nevíme, je opravdové vědění.[2]
  • Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí.
    • Vše je krásné; ne všichni jsou ji ovšem schopni spatřit.
  • Zbabělost je, když víme, co máme dělat, a neděláme to.
  • Je lehké být bohatý a nebýt pyšný. Těžké je být chudý a nebýt bručoun.[5]
  • To, že vám někdo ublížil nebo vás okradl, není tak zlé, ledaže si to pamatujete.

Reference[editovat]

  1. Srovnej s Kantovým Kategorickým imperativem.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 CIPRO, Miroslav. Průvodce dějinami výchovy. Praha : Panorama, 1984 počet stran = 584.  
  3. Srovnej s příkazem evangelia: Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě.
  4. Kalendář VZP 2003
  5. Filosofický bulletin Nová Akropolis. Číslo: 12. Myšlenka na tento měsíc. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat]