Přeskočit na obsah

Adolf Hitler

Z Wikicitátů
Adolf Hitler (1936)

Adolf Hitler (20. dubna 1889, Braunau am Inn, Rakousko-Uhersko – 30. dubna 1945, Berlín, Třetí Říše) byl německý vůdce a diktátor.

Výroky

[editovat]

Potvrzené

[editovat]
  • Leeb zdětinštěl. Nedokáže pochopit a provést můj záměr dobýt Leningrad rychle. Je zjevně senilní, ztratil nervy a jako pravý katolík se chce modlit, a ne bojovat.[1]
    — (o polním maršálovi Wilhelmu von Leebovi)
  • Mohou nás pronásledovat, mohou nás klidně i zabít, kapitulovat nebudeme!
    (Projev Adolfa Hitlera ze 4. dubna, roku 1932 v Berlíně)
  • Především zavazuji představitele národa a celou jeho družinu k pečlivému dodržování rasových zákonů a nemilosrdnému odporu proti světovému traviči všech národů, mezinárodnímu židovstvu.
    (z poslední vůle)
  • Je to fantastický úspěch. Je tak obrovský, že jej přítomnost ani nemůže zhodnotit. Velikost a dosah tohoto úspěchu jsem si uvědomil, když jsem stál uprostřed českého opevňovacího systému betonových bunkrů. Teprve tam jsem poznal, co to znamená dobýt téměř 2000 km opevnění bez jediného výstřelu. Propagandou postavenou do služeb naší myšlenky jsme tentokrát dobyli deset milionů lidí a území přes 100 000 km2. Je to ohromné.
    Hitler při projevu po obsazení Sudet 10. listopadu 1938
  • Kdokoliv, kdo je připraven učinit z národní otázky otázku svou vlastní do té míry, že nezná žádný vyšší ideál než blaho svého národa; kdokoliv, kdo porozuměl naší skvělé národní hymně „Deutschland über Alles“ v tom smyslu, že nic na světě nezastíní v jeho očích Německo, jeho lid a zemi – ten je socialistou.
    (Hitlerův projev z 28. července 1922)
  • Stát se nemůže ztotožňovat s žádnou konkrétní ekonomickou koncepcí či ekonomickým vývojem… Stát je rasový organismus a ne hospodářská organizace… Ještě nikdy se nestalo, aby stát byl založen mírovými ekonomickými prostředky…
    (Mein kampf)
  • Copak je to zločin, když si vezmete zpět něco, o co vás připravili?
  • Měsíce nás všechny sužuje problém, který nám kdysi nadělil versailleský diktát a který se stal nyní neúnosný svou zrůdností a prohnilostí. Gdaňsk je německé město. Koridor byl a je německý... Proto jsem se nyní rozhodl hovořit s Polskem stejnou řečí, jakou Polsko užívá po měsíce vůči nám... Polsko dnes v noci poprvé střílelo na našem vlastním území a použilo k tomu i regulérní vojáky. Od pěti hodin čtyřiceti minut opětujeme palbu. A od této doby se za bombu platí bombou.
    (Z Hitlerova projevu před říšským sněmem o napadení Polska z 1. září 1939)[2]
  • Vycházelo se přitom ze zcela správného předpokladu, že ve velké lži je ukryt určitý faktor věrohodnosti, a že široké masy daného národa se v nejhlubším jádru svého srdce zkazí snadněji, než že by se vědomě a úmyslně staly nedobrými, pročež ve své primitivní prostotě citů padnou velké lži za oběť snadněji, než malé, neboť samy zřejmě občas k malým lžím sahají. Podobná nepravda jim vůbec nepřijde na mysl, a ani příště neuvěří v možnost tak nehorázné drzosti hanebného překrucování... Největšími znalci těchto možností použití lží a pomluv byli vždy Židé. Vždyť i jejich celá existence je vybudována na jedné obrovské lži, totiž že se u nich jedná o náboženské bratrstvo, zatímco seto točí kolem jedné rasy. Jako taková ukřižovala jednoho z největších duchů lidstva s navždy platnou větou fundamentální pravdy: nazval je "největšími mistry lží". Kdo toto není schopen rozpoznat, nebo to rozpoznat nechce, nebude už nikdy na tomto světě schopen pomoci pravdě k vítězství.
    (Mein kampf)
  • Poněvadž naše síly nestačí, abychom právě na tomto místě vydrželi, protože nás odpor je poznenáhlu znehodnocován stejně zaslepenými jako bezcharakterními subjekty, chtěl jsem svůj osud sdílet s osudem milionů jiných, kteří jej na sebe vzali tím, že zůstanou v tomto městě. Rozhodl jsem se zůstat v Berlíně, kde zvolím smrt v okamžiku, kdy poznám, že sídlo vůdce a kancléře nelze již udržet.[3]
    — (Hitlerova politická závěť 29. 4. 1945)

Přisuzované

[editovat]
  • Lži nebudou vždy skrývat pravdu.
  • Jednou nastane doba, kdy na kazatelnách budou stát jen naprostí idioti, kteří budou kázat pro pár starých bab.
  • Čím jste? Jste mým prostřednictvím. A čím jsem já? Já jsem pouze prostřednictvím Vás samých.
  • Být vůdcem znamená být schopný hýbat masami.
  • Hranice států tvoří lidé a lidé je taky mění. Svědčí to pouze o síle dobyvatelů a slabosti poražených, a jedině v této síle je právo.
  • Je štěstím pro stát, když lidi nepřemýšlejí.
  • Když jsme po Mnichovu mohli zkoumat československou vojenskou sílu zevnitř, velmi nás znepokojilo, co jsme viděli. Plán připravený československými generály byl hrozivý. Pochopil jsem, proč mě moji generálové žádali, abych se mírnil.
  • Národ, který nezvládl takovou zkoušku, nemá nárok na existenci. Ti nejlepší už padli, zůstali jen méněcenní.
  • Neúspěch je nutno vyloučit.
  • Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé.
  • Ostatně není mým úkolem učinit lidstvo lepším, nýbrž využít jeho slabostí.
  • Svět je jako putovní pohár. Získává ho ten nejsilnější.
  • Úplné odhalení lidského těla je nedůstojné a odporuje dobrému vkusu.
  • Vítěze se nikdo neptá, zda má pravdu.
  • Vždy je těžší bojovat proti víře než proti vzdělání.
  • Židé jsou nepochybně rasa, ale nejsou to lidé.
  • Příroda je krutá, tak proč bychom my nebyli.[zdroj?]
  • Když moudře promluvíte k davu, zatleská vám jen pár intelektuálů.
  • Jako národní socialisté vidíme náš program v naší vlajce. V červené vidíme sociální myšlenku hnutí.
  • Lepší hrůzný konec než hrůza bez konce.[4]

Dílo

[editovat]

Ve výrocích

[editovat]

Reference

[editovat]
  1. OREL, Josef. Největší vojevůdci 2. světové války. [s.l.] : Alpress, 2010. ISBN 978-80-27362-757-5. S. 258.  
  2. Kronika druhé světové války. Praha : Fortuna Print, 2000. ISBN 80-86144-61-5. S. 17.  
  3. cit. dle: Koktejl, říjen 1994, str. 87/
  4. https://bookmarks.reviews/george-orwells-1940-review-of-mein-kampf/
  5. Maria Augusta Trappová: S písní kolem světa, Vyšehrad 1971, str. 81
  6. rozhovor pro Lidové noviny 23.1.2009
  7. GILBERT, Martin. Churchill a Židé. 1. vyd. [s.l.] : BB/art, 2008. ISBN 978-80-7318-327-7. S. 237-238.  
  8. DUNSTAN, Simon; WILLIAMS, Gerrard. Adolf Hitler - Zemřel v roce 1962 v Argentině?. 1. vyd. [s.l.] : Fragment, 2012. ISBN 978-80-253-1503-3. S. 45.  

Externí odkazy

[editovat]