Když jsem se tehdy v roce 1977 poprvé doslechl o punku, čekal jsem už šest let, až takový názor uslyším: poslouchat, jak nějaký chlápek mlátí do bubnu, jako by mlácení do bubnu bylo to jediné, co od života chce. A pro mě to bylo především politické stanovisko. Protože hnutí, jehož součástí jsem byl já, se pochopitelně unavilo.[1]
Satira štípe, posmívá se, vypískává a ranami na velký strakatý verbířský buben burcuje proti všemu, co je nehybné a líné … Že satira přehání? Satira musí přehánět, je svou nejvlastnější podstatou nespravedlivá. Nafukuje pravdu, aby na ni bylo lépe vidět.[3] — Kurt Tucholsky
↑KOHUT, Joe; KOHUT, John J. Rockecy aneb Kniha rockových citátů. Překlad Ladislav Šenkyřík. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 1996. 153 s. ISBN80-7207-016-9. S. 71.
