Angus byl brilantní bubeník, brilantní perkusista. Uměl do toho praštit, ale využíval tenhle svůj um a zkušenosti tak, aby jeho bubnování co možná nejvíc odolávalo tíhnutí k pravidelnému rytmu a přitom se stále jednalo o koherentní hru. Jeho hraní je jedním z nejpozoruhodnějších hraní na bicí nástroje, jaké znám.[1] — Tony Conrad (o Angusovi MacLiseovi)
On je jediný hudebník, kterého zmíním, když jsem mě lidé ptají, s kým jsem hrál. Jen jedno jméno. On je nejlepší. Má na mě větší vliv než jakýkoliv bubeník, víc než kdokoliv jiný v mém dospělém životě. He's the only musician I'll mention if people ask who I play with. There's only one name. He’s the greatest. He has more of an impact on me than any drummer, more than anyone, in my adult life.[3] — Deantoni Parks (o Johnu Caleovi)
↑UNTERBERGER, Richie. White Light / White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha : Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN978-80-7207-821-9. S. 44.
↑KOHUT, Joe; KOHUT, John J. Rockecy aneb Kniha rockových citátů. Překlad Ladislav Šenkyřík. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 1996. 153 s. ISBN80-7207-016-9. S. 112.
↑HARTSELL, Bradley. Parks aims to change perception of marching bands [online]. Times-Herald, 2013-12-15, [cit. 2015-08-23]. Dostupné online. (anglicky)