Dílo:Dělníci války

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dělníci války (rusky Truženniki fronta) je povídková kniha sovětského spisovatele Vadima Koževnikova. Děj povídek je zasazen do období Velké vlastenecké války.

Neklidný člověk (1942)[editovat]

Jednou se dostal se svým autem do takové zácpy sám generál-major; když viděl Savkinovu rozhodnost, zavolal ho, poděkoval mu a stiskl mu ruku. Savkin stál v pozoru a jen nesměle požádal, aby směl s generálem promluvit.
„Soudruhu generál-majore,“ řekl Péťa Savkin, „kdybyste mi stiskl ruku přede všemi, pak by to bylo v pořádku. Ale takhle to budu vyprávět, a stejně mi nebudou věřit.“
Péťa Savkin si opravdu velmi rád vymýšlel. I to, že to tak řekl generálovi, si Péťa určitě také vymyslil.[1]

Výsadek (1943)[editovat]

Poručík zavolal velitele čety rotného Ključnikova.
„Kde je cesta?“ zasípěl poručík. Ključnikov tiše a důstojně řekl:
„Možná, že jsme to trochu přetáhli, soudruhu gardový poručíku, ale cesta je úplně hotova.“
„Kde?“ ptal se poručík.
„Stromy jsme podřízli a podepřeli je klínem,“ vysvětlil Ključnikov. „Kdybychom nechali čistý průsek, fašista, který se tu motal ve vzduchu, určitě by ho viděl a radiem by to hlásil, kam je třeba — a to jsme nepotřebovali. Tanky vyjedou na smluvený signál a do té doby stromy pokácíme…“
Poručík zašel do lesa s Ključnikovem. Ohromné stromy, podříznuté a podepřené klíny, stály v dlouhé aleji podél průseku na svých vratkých základech. Stopudové kmeny, připravené každým okamžikem se zřítit, vzbuzovaly svíravý pocit v člověku, který stál u jejich paty.
„Ale jak jste to dokázali?“
„Lid je už velmi dopálen…“[2]

Rotný (1944)[editovat]

Minulý týden naše tanky úporně bojovaly s tanky nepřítele. Teprve za soumraku bitva utichla. A tu nastal jiný boj, boj na bitevním poli, kde stály poškozené tanky. Naši i nepřítel se snažili odvléci poškozené tanky na svou stranu. A po tomto nočním poli, vybuchujícím záblesky granátů, prosekávaném dávkami ze samopalů, plížil se od tanku k tanku se svým kufříkem Vasilij Ignatovič Žuročkin. Někdy zaklepal klíčem na pancíř tanku a hněvivě žádal:
„Nu tak, pohni se trochu! Copak nevidíš, fašista mě samopalem div nemlátí přes prsty. A vy, hlavy dubové, si tam spíte!“
A tank se pomalu pootočil, aby Žuročkina chránil.[3]

Vyšší střelecké vzdělání (1943)[editovat]

„Vy jste odstřelovač?“
„Samozřejmě. Voják s vyšším střeleckým vzděláním. Někteří si myslí — zamíříš, stiskneš spoušť a už leží fašista bradou vzhůru. Ba ne, to vyžaduje kulturní postup. Odpusťte, můžete složit fašistu na osm set metrů? Dovedete si představit tu vědu, která je s tím spojena?“[4]

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

KOŽEVNIKOV, Vadim Michajlovič. Dělníci války: Povídky. Redakce Vladimír Smrž, Jana Volná, Milan Horák, Miloslav Torn; překlad Jaroslav Šanda. 3. vyd. Praha : Naše vojsko, 1954-05-24 tisk. 121, [3] s. (Knižnice vojenských příběhů; sv. 25.)  

  1. Str. 25
  2. Str. 30
  3. Str. 32, 34
  4. Str. 46

Externí odkazy[editovat]