Dílo:Devadesát dnů za železnou oponou

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Devadesát dnů za železnou oponou je soubor reportáží Gabriela Garcíi Márqueze z let 1955 a 1957.[1]

Výroky[editovat]

  • Člověk nechápe, jak to, že si tyhle komise nevšimly, že tu nejsou žádné odtokové trubky.[2]
  • Potloukali jsem se po Praze několik dní a nenarazili jsme na žádný zřetelný signál, z kterého bychom nabyli dojmu, že nejsme v některém západoevropském městě. Vládne tu přirozený spontánní pořádek bez dohledu ozbrojených policistů. Je to jediná socialistická země, kde lidé nepůsobí jako pod stálým nervovým vypětím a kde člověk nemá neustálý pocit – ať už falešný či oprávněný –, že ho sleduje tajná policie.[3]

Reference[editovat]

  1. MÁRQUEZ, Gabriel García. Devadesát dnů za železnou oponou. Překlad Mariana Machová. 1. vyd. Praha : Odeon, 2018. 168 s. ISBN 978-80-207-1824-2.  
  2. Kapitola Oči upřené na Polsko ve varu, strana 83.
  3. Kapitola Lidé v Praze reagují stejně jako v kterékoli kapitalistické zemi, strana 54.