Dílo:Zápisky z mrtvého domu

Zápisky z mrtvého domu (rusky Запи́ски из Мёртвого до́ма) je román Fjodorа Michajloviče Dostojevského složený z několika samostatných vyprávění. Román vznikl v letech 1860—1861.

Výroky

• Peníze jsou ražená svoboda.
• Člověk je tvor, který zvykne všemu – tohle je tuším jeho nejlepší definice.
• Rus vůbec nerad krmí psa.
• Rus vždycky pociťuje k opilému jisté sympatie.
• A jak [trestanci] dovedli nadávat! Tak vybraně, umělecky.
• Byl to strašný hrdlořez, klidně zabíjel starce i děti – člověk neobyčejně silné vůle a s hrdým vědomím své moci.
• Podloudník je trochu jako básník.
• Uvědomit si vinu a dědičný hřích je ještě málo, velmi málo, je třeba mu zcela odvyknout. A to nejde tak rychle.
• Právo tělesného trestu dané jednomu nad druhým, je jedním z vředů společnosti, jedním z nejmocnějších prostředků, jimiž v ní lze zničit každý zárodek, každý pokus o dosažení občanských práv, a je jistou příčinou jejího nevyhnutelného a neodvratného rozkladu.
• Leckterý člověk ani nikoho nezabil a přece je horší než ten, kdo se sem dostal za šest vražd.

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Zápisky z mrtvého domu ve Wikipedii