Otevru své okno rázem, vířivým tu letem na zem snesl se a kráčí Havran statný, jakých není víc; nevšim si mne trochu ani, nestanul, dál bez váhání kráčel, jako pán či paní, tak měl přitom vážnou líc. Nad Pallady vletěl sochu nad dveřmi, měl vážnou líc — Vzletěl, used, a nic víc.[1][2][3] — Edgar Allan Poe, Havran