Marek Vácha

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marek Vácha

Marek Vácha (* 14. září 1966, Brno, Československo) je český kněz, teolog a přírodovědec.


  • Nejsme pozváni k projížďce po rybníku s náhradními pádly, opravdu ne a jsem si tím jist, jsme pozváni se štíhlou plachetnicí daleko na oceán.[1]
  • Nevyrostu, pokud se budu pořád ptát po Boží vůli. Mnohé dobré věci, pokud je neudělám já, nebudou vůbec.[2]
  • Nejde o to, jak mnoho nebo jak málo jsem dostal hřiven, jako spíše o to, kolikrát jsem je dokázal znásobit.[2]
  • Učím se každý den vysát každou vteřinu. Každý okamžik, který prožívám, prožít, jako by to bylo poprvé. Každé ráno a každou snídani. Jak mimozemšťan, který si zaplatil nákladnou a krátkou dovolenou na Zemi a teď obdivuje mraky a zelené stromy.[3]
  • Ke zpovědi chodíme léta se stále stejnými hříchy a rok za rokem pokulháváme stále za svým ideálem, jak vyčerpaný maratonec, který ať dělá, co dělá, pořád se nemůže dotáhnout na vedoucího závodníka.[4]
  • Hřích není to, když se zapomenu pomodlit před jídlem, hřích je to, když se před jídlem na chvíli, na vteřinku nezastavím, neotevřu oči a nepoděkuji za nádheru života, za přátelství, za vzduch, za vodu a za jídlo, které podobně jako ptáci v povětří dostávám, za křišťálově čisté dny života.[2]
  • Nejde možná ani tak o to, abychom se zbavili svých hříchů, ale abychom následovali Krista, a to jsou dvě dosti rozdílné věci.[4]
  • Hřích je především to, že nevyužiji všechny možnosti, které do mě byly vloženy, že černé perly mého nitra nechám v truhlici duše, že je nikdo nikdy neuvidí, že semena nikdy nevyrostou, poupata nevykvetou, možnosti se nenaplní. Tohle je hřích, že nechám ležet všechno dobro ve mně![1]
  • ... tak jako máme fast food, zkoušíme i fast religion, co nejsilnější duchovní zážitek s co nejmenším úsilím...[4]
  • Máme někdy dojem, že když nejednáme podle své přirozenosti a musíme se do věci nutit vůlí, je někde něco špatně. Vyčítáme si pak, že nežijeme v harmonii se sebou samým, velmi často své modlitby naprázdno odříkáme a pak jdeme spát, s otázkou, zda to vše má smysl. A právě že má. Jsem velkým přítelem oddrmolených modliteb a bezmyšlenkově prožitých mší svatých a velmi si vážím všech modliteb, do kterých se člověk musí nutit.[4]
  • Těžko, přetěžko je být na Zemi ateistou.[5]
  • Jsem přesvědčen (málo naplat, jsem věřící křesťan) že Bůh je schopen stvořit svět ve vteřině, během sedmi dnů nebo, jestli chcete, během evoluce. Čas vnímám tak, že se v určitém slova smyslu nacházíme v šesti dnech stvoření. Připomíná mi to nějakou fugu, choreografii. Neustále vznikají nové druhy.[6]
  • Pokud chcete uhrát celibát alespoň na remízu a nejste přitom zavřená někde za zdí, tak to jsou rány, ze kterých dennodenně teče krev.[3]
  • Běž, kam Tě srdce táhne, ale běž důsledně a běž, nechoď.[1]

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 1,2 VÁCHA, Marek. Nevyžádané rady mládeži. Brno : Cesta, 2017. ISBN 978-80-7295-226-7.  
  2. 2,0 2,1 2,2 VÁCHA, Marek. Neumělcům života. Brno : Cesta, 2014. ISBN 978-80-7295-177-2.  
  3. 3,0 3,1 VÁCHA, Marek. Zrušme povinný celibát. Jsem jako mimozemšťan, který si zaplatil dovolenou na Zemi. Parlamentnilisty.cz [online]. 2014-08-26. Dostupné online.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 VÁCHA, Marek. Modlitba argentinských nocí. Brno : Cesta, 2011. ISBN 978-80-7295-129-1.  
  5. VÁCHA, Marek. Šestá cesta. Brno : Cesta, 2004. ISBN 80-7295-061-4.  
  6. Osobnosti na ČT24: "Mezi velkým třeskem a biblickým stvořením není rozpor," říká Marek Orko Vácha. ct24.cz [online]. 2010-09-06 [cit. 2011-03-04]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat]