Podzim
Ve výrocích[editovat]
- Odpověď na otázku, co tedy se sezonními depresemi dělali lidé před vynálezem antidepresiv, je více než jednoduchá: Nic. Nemedicinalizovali přirozený stav – smutek přicházející s podzimem, s koncem vegetačního cyklu – a podzimní rozlady chápali jako zákonitou součást roku, jako pouhou reflexi všeobecného umírání, které příroda každý rok na podzim podstupuje.[1]
— Jiří X. Doležal
V dílech[editovat]
- Osobnost se vyvíjí v průběhu života z těžko znatelných nebo i neznatelných zárodečných vloh a teprve naše činy ukáží, kdo vlastně jsme. Jsme jako Slunce, které živí život na Zemi a plodí všelicos krásného, zvláštního i zlého: jsme jako matky, které nosí v lůně štěstí i hoře, o kterých nic nevědí. Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme: a teprve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co ráno začalo. [2]
— Carl Gustav Jung, Člověk a duše
Lidová slovesnost[editovat]
- Pěkné počasí na svatého Vavřince ukazuje na pěkný podzim.
— srpnová pranostika (10. srpen) - Po svatém Kříži podzim se blíží.
— zářijová pranostika (14. září) - Podzim na strakaté kobyle jezdí.[3]
— říjnová pranostika
Reference[editovat]
- ↑ DOLEŽAL, Jiří X.. Sloupek Jiřího X. Doležala: Podzimní deprese. Psychologie dnes, 10 2008, roč. 14, čís. 10, s. 5. ISSN 1212-9607.
- ↑ JUNG, Carl Gustav. Člověk a duše. Praha : Academia, 1995. 277 s. ISBN 80-200-0543-9.
- ↑ Kalendář Zlaté Prahy. Ročník II. Praha : J. Otto, 1895. Kapitola Z národního mudrosloví, s. 2.
