Kapka vyhloubí kámen a prsten se nošením odře, ztupí se po časepluh, oře-li utvrdlou zem. Gutta cavat lapidem, consumitur anulus usu, atteritur pressa vomer aduncus humo.[1] — Publius Ovidius Naso, Epistulae ex Ponto
Tři prsteny pro králeelfů pod nebem, Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene, Devět mužům: Každý je k smrti odsouzen, Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.[2][3] — John Ronald Reuel Tolkien, Pán prstenů (báseň o Prstenu)