Publius Ovidius Naso
Publius Ovidius Naso, známý spíše jen jako Ovidius (20. března 43 př. n. l., Sulmo – asi 17 n. l. (nebo později), Tomis (dnešní Constanţa v Rumunsku)) byl římský básník.
Výroky
[editovat]- Ut desint vires tamen est laudanda voluntas.(Ex Ponto III,IV,79)
- I když chybí síly, je třeba chválit vůli.
- Gutta cavat lapidem. (Epistulae ex Ponto IV,X,V)
- Kapka vyhlubuje kámen.
- factum abiit, monimenta manent. (Fasti IV, 709)
- Skutek pominul, památky ostávají.
- Centum sunt causae, cur ego semper amem. (Amores II,IV)
- Je sto důvodů, proč vždy miluji.
- Casta est, quam nemo rogavit (Amores I,VIII,XXXXIII)
- Je čistá (neposkvrněná), kterou nikdo nepožádal.
- Donec eris felix, multos numerabis amicos. Tempora si fuerint nubila, solus eris.(Tristia I,IX,V)
- Dokud budeš šťastný, napočítáš mnoho přátel. Když však nastanou mračné časy, zůstaneš sám.
- Je dobře učit se i od nepřátel.[1]
- Každá chvíle je tím kratší, čím je šťastnější.
- Kdo ukradl polibek a nevzal všecko, zaslouží si, aby ztratil i to, co získal.
- Komu je dovoleno hřešit, hřešívá méně.[2]
- Odvážným přeje sám Bůh.
- Pozoruj, jak zahálka ničí tělo – tak se kazí vody, které se nepohybují.
- Ustavičnými žněmi chudne pole.[3]
- Za službu, přijde-li pozdě, neradi vzdáváme dík.[4]
- (Listy z Pontu)
- Zlé věci sousedí s dobrými.
Dílo
[editovat]Reference
[editovat]Externí odkazy
[editovat]
Encyklopedický článek Publius Ovidius Naso ve Wikipedii
Autor Publius Ovidius Naso ve Wikizdrojích
Kategorie Ovid ve Wikimedia Commons
