Richard Feynman

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Richard Feynman

Richard Phillips Feynman (11. května 1918, New York, USA – 15. února 1988, Los Angeles, USA) byl teoretický fyzik, nositel Nobelovy ceny za kvantovou elektrodynamiku.


  • Einstein byl obr. Měl hlavu v oblacích, ale nohama pořád stál pevně na zemi. My, kteří nejsme tak vysocí, si musíme vybrat.
  • Fyzika je jako sex, může přinést praktické výsledky, ale to není důvod, proč to děláme.
  • Fyzika se má k matematice tak, jako se má sex k masturbaci.
  • Fyzikové si rádi myslí, že stačí říci: Toto jsou výchozí podmínky, co se stane pak?
  • Rozvoj vědy a pokrok poznání se stávají stále obtížnější. Na experimentování již nestačí zápalky a sláma.
  • V galaxii je 1011 hvězd. Kdysi to bývalo opravdu velké číslo. Ale je to jenom 100 miliard, to je míň než schodek státního rozpočtu. Takovým číslům jsme říkali astronomická, teď bychom jim měli říkat čísla ekonomická.
  • Fyzikální zákony platí i tam, kam jsme se ještě nedívali.[1]
  • "Každý člověk obdrží klíč od nebeské brány. Tentýž klíč však také odemyká bránu pekel. [citace neznámého průvodce z Havaje]"
  • "Fyzika je jako sex, může přinést praktické výsledky, ale to není důvod, proč to děláme."
  • "Pro ty, kteří neznají matematiku, je složité dostat se k takovým pocitům jako je krása, nejhlubší krása přírody... Pokud se chcete něco dozvědět o přírodě, oceňovat přírodu, je nutné rozumět jazyku, kterým mluví."
  • "Fyzikové si rádi myslí, že stačí říci: Toto jsou výchozí podmínky, co se stane pak?"
  • "Proč nám příroda dovoluje uhodnout z vlastností jedné části chování zbytku? Jde o nevědeckou otázku. Nevím jak na ni odpovědět jinak než zcela nevědecky. Myslím, že je to tím, že důležitou vlastností přírody je jednoduchost – a proto je velmi krásná."
  • "Rozvoj vědy a pokrok poznání se stávají stále obtížnější. Na experimentování již nestačí zápalky a sláma."
  • "Věda je dlouhou historií školení o tom, jak si přestat lhát do kapsy."
  • "Byli jsme vedeni k představě věcí nekonečně zázračnějších než představy básníků a snílků minulosti. Ukazuje to, že imaginace přírody je mnohem, mnohem větší než imaginace člověka. Například o kolik pozoruhodnější je pro nás to, že jsme připoutáni vlivem záhadné přitažlivosti k otáčející se kouli – polovina z nás vzhůru nohama – která si miliardy let pluje prostorem, než představa, že jsme neseni na hřbetu slona nadnášeného želvou plovoucí v bezedném moři."
  • "Svého času se v novinách objevil článek, v němž se uvádělo, že teorii relativity rozumí pouze dvanáct lidí. Nevěřím, že tomu tak kdy bylo. Možná jí rozuměl jenom jeden člověk, autor dosud nezveřejněného objevu. Ale poté, co se ostatní vědci seznámili s jeho myšlenkami, většinou tuto teorii tím nebo oním způsobem pochopili, a jistě jich bylo víc než dvanáct. Na druhé straně si však myslím, že mohu klidně prohlásit, že kvantové teorii nerozumí nikdo."
  • "V počátcích všech vědeckých pozorování jsme při hledání rozumného vysvětlení jevů vystačili s pouhou intuicí, založenou opravdu jen na prosté zkušenosti s všedními objekty. Ale jak se snažíme vypracovat lepší popis naší zkušenosti, která začíná zahrnovat stále širší rozsah jevů, přestávají být naše vysvětlení jednoduchá a stávají se tím, co nazýváme zákony. Často se zdá, že jsou čím dál nerozumnější a stále více vzdálené od toho, co považujeme za zřejmé."
  • "Když vědec nezná odpověď na problém, žije v nevědomosti. Když výsledek tuší, žije v nejistotě. A když má proklatě velkou jistotu o charakteru výsledku, ještě pořád ho hlodají nějaké pochybnosti. Zjistili jsme, že pro dosažení pokroku to má ohromný význam. Musíme uznat naši ignoranci a ponechat prostor pochybám. Vědecké poznatky jsou souborem tvrzení pronesených s různým stupněm jistoty – některá tvrzení jsou naprosto nejistá, některá skoro jistá, ale žádná nejsou jistá absolutně."
  • "Kdyby nějaký Marťan (který nikdy nezemře, snad jen při nehodě) přišel na Zemi a viděl tento zvláštní druh bytostí – tyto lidi žijící asi sedmdesát nebo osmdesát let s vědomím, že přijde smrt – zdálo by se mu, že musí být nesmírně depresivní žít a vědět, že život je jen dočasný. My lidé nějak přijdeme na to, jak žít i přes tento problém: smějeme se, vtipkujeme, žijeme."
  • "Podívejte se, podle toho, co vím o okolním světě, soudím, že je mnohem pravděpodobnější, že zprávy o létajících talířích pocházejí spíše ze známých iracionálních charakteristik myslí pozemšťanů, než z neznámých racionálních snah myslících bytostí z jiných planet."

To nemyslíte vážně, pane Feynmane![2][editovat]

  • Navštěvoval jsem kurz o bakteriofázích, ve kterém jsme se dozvěděli, jak se bakteriofágy zkoumají (bakteriofág je virus, který obsahuje DNA a napadá bakterie). Hned na začátku jsem zjistil, že mám ušetřenou spoustu práce díky tomu, že znám trochu fyziku a matematiku. Věděl jsem, jak se chovají atomy v kapalinách, takže jsem neviděl nic záhadného v tom, jak funguje odstředivka. Znal jsem dost statistiky, abych rozuměl statistickým chybám při počítání flíčků v misce. Takže zatímco se všichni moji kolegové-biologové snažili pochopit tyhle „novinky“, já mohl věnovat čas biologii.
  • Ty knihy prostě nestály za nic. Byly špatné, byly odfláknuté. Snažily se být exaktní, ale používaly příkladů, které byly skoro správné, ale vždycky na nich byly nějaké mouchy. Definice nebyly přesné. Všechno bylo trochu mnohoznačné - autoři nebyli dost chytří na to, aby chápali, co „přesnost“ znamená. Jen ji předstírali. Vykládali něco, čemu nerozuměli a co bylo v dané chvíli dítěti úplně k ničemu. Psal to někdo, kdo pořádně nevěděl, o čem mluví, takže to bylo vždycky trochu špatně! A jak dobře učit podle knížek napsanými lidmi, kteří pořádně nerozumějí tomu, o čem mluví, to nedovedu pochopit. Nevím proč, ale ty knížky byly mizerné; MIZERNÉ PO VŠECH STRÁNKÁCH! Něco vypadalo na první pohled dobře, a pak mě z toho jímal děs. A takhle to vypadalo se všemi těmi knihami. Vykládaly o věcech, které byly neužitečné, zmatené a matoucí, mnohoznačné a částečně nesprávné.

Reference[editovat]

  1. GRYGAR, Jiří. Vesmír, jaký je. Praha : Mladá fronta, 1997. S. 12.  
  2. Richard P. Feynman: To nemyslíte vážně, pane Feynmane! Aurora, Praha, 2001, 302 s, ISBN 80-7299-004-7.

Externí odkazy[editovat]