Světlana Alexijevičová

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Světlana Alexijevičová (* 1948) je běloruská spisovatelka.


  • Podívejte se, co se děje v Donbasu, jakých krutostí jsou lidé schopni se dopouštět. Jako kdyby se ty miliony mrtvých za SSSR znovu probouzely, jako by se to vraždění otisklo do genetického kódu. A zase ve jménu nějaké myšlenky.[1]
  • Svoboda, to je dlouhá, dlouhá cesta.[2]
  • Již Dostojevskij psal, že v ruském člověku je jenom malá část člověka západního.[3]
  • Politika mě vlastně moc nezajímá. Je to úplně jiný svět, mnohem jednodušší. Mě zajímá to, co zkoumá literatura - lidská tajemství.[4]
  • Pro pochopení toho, co je ve skutečnosti ruský národ, je zapotřebí vědět, že tento národ je ochotný učinit vše – nikoli pro národ samotný, ale pro myšlenku svého národa.[3]
  • Nevolnictví trvalo v Rusku déle než jinde v Evropě. Ruský národ nikdy nebyl svobodným. Zato vždy vytvářel a ovládal obrovské prostranství. Lidský život ztrácel cenu, cenu měla říše, člověk nikoliv.[5]
  • Oficiální běloruský tisk, rozhlas a televize o mne nejeví zájem a žádný rozhovor se mnou nikdy nikdo doma neudělal. Je to pochopitelné, protože já jsem v konfrontačním vztahu s naším prezidentem Lukašenkem.[6]
  • Běloruský režim se mě snaží umlčet i poté, co jsem získala Nobelovu cenu, to mimochodem v televizi ani neoznámili.[7]

Řekli o ní[editovat]

  • (Vital Zybluk): Když vyhlásili, že je držitelkou Nobelovy ceny, prováděli jsme ankety na ulicích. Před filologickou fakultou nevěděl nikdo, o koho jde, snad jen někteří o ní slyšeli, ale nic nečetli. A to jsou budoucí učitelé ruštiny. Za to ale ona nemůže. Kritizuje Lukašenka, takže ani jedno vydavatelství v Bělorusku její knížku nevydá.[8]

Reference[editovat]

Externí odkazy[editovat]