Film je režisérovo dítě, které já na čas adoptuji, a pak ho společně se skutečným otcem vypustíme do světa. Rád pracuji tak, že nejdřív sestříhám základní verzi podle toho, jak jsem scénář a pak natočený materiál „přečetl“, a pak se o tom bavíme a pracujeme dál. Jsem tam vlastně hlavně pro to, abych z natočeného materiálu sestavil nejen příběh, ale pokud možno vytáhl i to, co není na první pohled vidět, co je zasuté někde hlouběji.[1] — Jan Mattlach
