Antonín Mandl

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Antonín Mandl (27. března 1917, Praha – 15. března 1972, Praha) byl český katolický kněz a teolog, 15 let vězněný komunistickým režimem.


  • Pane Bože, prosím tě, nechtěj na mně, abych byl hrdina, ale když už by to muselo bejt, tak ať nejsem posranej. (Pravdou je, že to poslední slovo tam měl vytečkované... - komentář citujícího kněze Josefa P. Ondoka)[1]
  • Církev činná je společný čin Ducha svatého a naší odpovědné svobody. Svědomí pak je posledním kritériem a dokonce ani papež by nemohl být šťasten z podřízenosti, jež by nevycházela z osobního svědomí. Ani papež nemůže vyloučit dialog, a to ve svém vlastním zájmu: jinak se jeho působení octne v neskutečnosti, bylo by podstatně pravdivé, ale existenciálně neúčinné. Proto lid Boží je základní součástí života církve.[2]
  • I když církev je svátostná Boží mocí a silou… je v čase a prostoru živá jen naším úsilím, naší živou vírou. Neboť církev, to jsi ty a já, to jsme my, my v Kristu a Kristus v nás, my lid Boží, a na nás záleží, zda z jádra věci se stane srdce věci, neboť jen skrze nás se stane solí země. (Srdce věci, 1968)[2]

Reference[editovat]

Externí odkazy[editovat]