Karl Jaspers

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Karl Jaspers

Kal Jaspers (23. února 1883, Oldenbug, Německo - 26. února 1969, Bazilej, Švýcarsko) byl německý psycholog a filosof.


  • Beznaděj je vlastně porážkou. Nesmíme se jí oddat, dokud jsme ještě schopni něco dělat.
    ...die Hoffnungslosigkeit ist schon die vorweggenommene Niederlage. Sie ist nicht erlaubt, solange der Mensch noch etwas zu tun vermag.[1]
  • Církve jsou pro všechny, filosofie pro jedince.
  • Člověk dnes stojí před alternativami: zánik člověka, nebo jeho proměna.
    Der denkende Mensch muß heute auf das Äußerste des totalen Untergangs, ... Er steht heute vor der Alternative: entweder Untergang der Menschheit oder Wandlung des Menschen.[2]
  • Filosofie prohlubuje praktickou soudnost... Používejme filosofický způsob myšlení jako světlo, s jehož pomocí získáváme v konkrétních situacích lepší orientaci o podstatných věcech.
  • Jsme smrtelní tam, kde nemilujeme, nesmrtelní tam, kde milujeme.
  • Když vidím, jak jiní trpí, je to, jako by trpěli za mě.
  • Masová výchova vedla k zaslepenosti a bezmyšlenkovitosti, aby v opojené oddanosti byl člověk všeho schopen a nakonec přijal smrt a zabíjení, masové umírání v boji strojů za samozřejmé.
  • Otázka viny je spíše otázkou, kterou klademe sami sobě, než otázkou, kterou nám kladou druzí.
  • Proto je vše, co filosofie vyjadřuje, tak chudé a suché. Je totiž třeba k tomu doplnění vlastním bytím toho, kdo naslouchá.
  • Přítel, který člověka zrazuje za zády.[3]
    (o Martinu Heideggerovi)
  • Věda, to je neustálá kritika všech výsledků, vlastních stejně jako cizích, zpochybnění pokroku; protivědecké je obávat se, že nás vlastní pochybnosti paralyzují.

Reference[editovat]

  1. SCHENE, Michael. Die Bewegung, die Weisen und der Einzelne: Karl Jaspers' Philosophie zwischen Nicht-Wissen und Seinsgewissheit. [s.l.] : Königshausen & Neumann, 2010. S. 239. (němčina) 
  2. BROSE, Karl. Friedensphilosophie und Friedenserziehung: von Kant bis Adorno. [s.l.] : Die Blaue Eule, 1996. S. 51. (němčina) 
  3. ETTINGEROVÁ, Elzbieta. Hannah Arendtová a Martin Heidegger. 1. vyd. Praha : Academia, 2004. ISBN 80-200-1167-6. Kapitola Nový, namáhavý začátek, s. 133. (česky) 

Externí odkazy[editovat]