Krajnost

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ve výrocích[editovat]

V dílech[editovat]

  • Ctnost jest uprostřed dvou krajností, což jsou neřesti, totiž nedosteknadbytek.[2]
    Aristotelés, Etika Nikomachova
  • Hřích vždy míří ke krajnosti; vždy, pokaždé, když povstává, aby pokoušel či sváděl, bude-li mít volný průchod, bude směřovat k nejvyššímu hříchu svého druhu. Každá nečistá myšlenka či pohled by byla cizoložstvím, mohla-li by, každá myšlenka nevěry by byla ateismem, dovolilo-li by se jí se vyvinout. Každý nárůst žádosti, má-li mít volný průchod, dosahuje vrcholu ničemnosti; je jako hrob, který se nikdy neuspokojí. Lstivost hříchu vidíme v tom, že zpočátku jsou jeho návrhy umírněné, ale když převládnou, zatvrzují lidská srdce a přivádí je do záhuby.
    Sin aims always at the utmost; every time it rises up to tempt or entice, if it has its own way it will go out to the utmost sin in that kind. Every unclean thought or glance would be adultery if it could, every thought of unbelief would be atheism if allowed to develop. Every rise of lust, if it has its way reaches the height of villainy; it is like the grave that is never satisfied. The deceitfulness of sin is seen in that it is modest in its first proposals but when it prevails it hardens mens’ hearts, and brings them to ruin.[3]
    John Owen

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 Smolka, Jaroslav & kol.: Dějiny hudby, s. 464-465
  2. Etika Nikomachova 1106b36
  3. OWEN, John. Temptation and sin. Sovereign Grace Publishers, 2001, 324 p. ISBN 1-59860-068-1. S. 12 (anglicky).

Související[editovat]