Demokracie má své kouzlo v tom, že definuje práva a povinnosti a vedle svobod hovoří také o odpovědnosti. Byl bych velmi rád, kdyby někteří poslanci poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické si vedle oné svobody uvědomovali také odpovědnost za slova, která zde říkají. Obávám se, že tomu tak není a proměňují tento poslanecký sbor nikoliv v poslaneckou, ale hospodskou žvanírnu.[1] -- Ivan Langer
Magielásky tkví bezpochyby v oboustranném vzájemném tíhnutí k sobě. -- Čingiz Ajtmatov
Nechápu, že některé ženy, které tak dobře znají neodolatelnou svůdnost ozdobných hedvábných punčoch, skvělé kouzlo barevných odstínů a čaromoc drahocenných krajek, schovaných v hlubinách intimní toalety, omamnou šťavnatost skrytého přepychu, rafinovaného spodního prádla, zkrátka všechny chytré jemnosti ženské elegance, nikdy nepochopí strašnou nechuť, jakou v nás vzbuzují nevhodná nebo hloupě něžná slova. Jsou chvíle, kdy se slova „miluji tě“ tak nehodí, že se vůbec nesluší. --Guy de Maupassant
Omamuje mě, svádí a já ztrácím klid, jdu za ní a děsím se. Bojím se jí jako pasti a toužím po ní jako po ochlazeném nápoji, když mám žízeň. Podléhám jejímu kouzlu a blížím se k ní se strachem, jaký by měl muž podezíraný z toho, že je obratný zloděj. U ní cítím neodůvodnitelné nadšení nad její možnou nevinností a rozumově velmi odůvodnitelnou nedůvěru k neméně pravděpodobné zkaženosti. Cítím, že se stýkám s neobvyklým stvořením, nepodléhajícím přirozeným pravidlům, s vynikajícím nebo ohavným tvorem. --Guy de Maupassant
Ty oči mě zaplavovali zvláštním mocným zmatkem. Z těch neproniknutelných očí vycházelo nekonečné kouzlo, nyvé jako závan větříku, svůdné jako pohasínající obloha za šeříkových, růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházejíc za nimi! Ty oči skrývají v sobě tajemství toho, co se zdá a neexistuje, co se může objevit v pohledu ženy a zapůsobit, že v nás vzklíčí láska. --Guy de Maupassant
