Berlínská zeď a dráty na hranicích se již odstranily, ale v nově stavěných satelitech si tyto bariéry vytváříme znovu a úmyslně, abychom se v těchto ulicích necítili svobodně! Vždyť optickou bariérou je samotný dům a zeleň z keřů a stromů velmi vkusně i prakticky prostor vymezí. — Tomáš Foral[1]
… byli to právě pohraničníci, kteří měli zásluhu na tom, že některé provokace na státních hranicích nepřerostly v konfrontaci širokého rozsahu a narušení míru. Byli to příslušníci pohraniční stráže, kdo zabezpečovali klid pro pokojný život a práci lidí nejen v pohraničí. A že neměli jednoduchou službu, o tom svědčí i historické prameny z 50. let, kdy u narušitelů státní hranice byly nalezeny zbraně, samopaly, ruční granáty a tak dále… — Marta Semelová[2]
Být špión, zběh, a vrah a zrazovat svůj stát, s vervolfy hranic v jednom chumlu stát, v Babicích republice do zad vrážet nůž, jejž podal agent: Na holomku, služ – hanební emigranti. — Marie Pujmanová[3]
Hned od počátku jsme odmítli pokus provést osídlení pohraničí tak, aby noví zemědělci byli hned finančně zatíženi a byli nuceni platit vysoké ceny. Prosadili jsme, že budou za tuto půdu platit hodnotou, rovnající se jedno- až dvouročnímu výnosu této půdy… Ve zvláštních případech bude přidělována do vlastnictví i zdarma. Byly hlasy, které se vyslovovaly pro vyšší úplatu. Odmítli jsme je s poukazem na to, že osídlit pohraničí českými lidmi je zájmem státu a národa… Prosadili jsme, že držitelům usedlostí, majícím na to nárok a schopnosti, bude usedlost, půda a živý i mrtvý inventář přidělen natrvalo do vlastnictví… V příštích týdnech a měsících bude uděleno asi 120 000 dekretů českým zemědělcům, podle kterých jim budou usedlosti a půda přiděleny do plného vlastnictví… Do pohraničí nešli žádní boháči, nýbrž lidé nemajetní, a proto budou dávek z majetku a z přírůstku majetku ušetřeni… Proto se také reakce vzteká. Vidí 120 000 českých zemědělských usedlostí, které by velmi ráda zabrala sama… Je proto pochopitelné, že ze zášti pomlouvají. S tím také souvisí otázka „zlatokopů“. Před několika dny bylo v Praze mluveno o volbách a pravděpodobných výsledcích. Při rozhovoru padla poznámka: „Po volbách se uvidí, která strana poslala do pohraničí nejvíce zlatokopů“. Velmi ostře jsme odmítli tuto drzou urážku našich hraničářů. Zlatokopy do pohraničí neposílala vůbec žádná politická strana… Ale i když připustíme, že byly a částečně jsou zlatokopecké jevy, pak si jen představme, jak by asi tito zlatokopové vypadali za éry agrárnické. Ne s batohy a kufříky - o banky, velkostatky a továrny by se pánové dělili! — Klement Gottwald[4]
Hranice niesú korzo, aby sa tu volakdo prechádzal! — Gustáv Husák[zdroj?]
Hranicestátů tvoří lidé a lidé je taky mění. Svědčí to pouze o síle dobyvatelů a slabosti poražených, a jedině v této síle je právo. — Adolf Hitler
Hraniční regiony pak z okrajové polohy na národní úrovni „stoupají“ k vnitřní poloze v rámci integrující se Evropy, přičemž regionální spolupráce přes hranice je nejen posiluje, ale často vytváří i jejich identitu. — Brigitte Schabhüser[5]
Izrael svého malého území užívá do posledního čtverečního centimetru - doslova až na dotek hranic. Nemá žádné možnosti zavádět nějaké „pohraniční pásmo“. Celý Izrael je prakticky pohraniční pásmo. Své území před útoky z Libanonu jeden čas bránil tak, že obsadil jižní část Libanonu. — Jan Kovanic[6]
Jen zůstane-li naše pohraničíčeské, zůstane českou i celá naše vlast! — heslo Klubu českého pohraničí[7]
Marx používá pojmy „schranke“ a „grenze“. Schranke je bariéra, která je postupně posouvána dál, což je ono dobové omezení, které odpovídá danému stavu vývoje. Reakcí na toto omezení je ale nové přeskupení, které přináší nové možnosti. Teprve grenze je ona hranice, která je přímo zakódována v povaze systému. — Miloslav Ransdorf[8]
Ministrem vnitra Rudolfem Barákem zahájené demolování opuštěných domů v pohraničních oblastech republiky mu udělalo dobré jméno na veřejnosti. Každý pracovník ministerstva a jeho podřízených složek musel na jeho rozkaz odpracovat deset dní na demolicích ke zlepšení své fyzické kondice. — Josef Frolík[9]
Nad naší hranicí nebe je čisté, nechceme stanici s nápisem: „Hnůj“. Uřvi si bránici, ty špinavé klíště, a nepleť se do veršů: „Kde domov můj“!!! — Bohuslav Myslík[10]
Na konci války mi bylo čtrnáct let, když přišla fronta a pronajatý domek, ve kterém jsme bydleli, úplně vyhořel. Zbyly jen obvodové zdi. Přišli jsme nejen o střechu nad hlavou, ale také o všechny fotografie a dokumenty, které jsme opatrovali po předcích. Šli jsme se zeptat na úřad, co máme dělat. Tehdy nám, stejně jako všem ostatním válečným poškozencům, dali stejnou radu: běžte do pohraničí. Tak jsme se v červnu 1945 usadili v Krnově. Přišli jsme s prvními dosídlenci, kteří stejně jako my kvůli válce přišli o střechu nad hlavou. — Vladimír Blucha[11]
Název „Sudety“ nepřípustný: ministerstvo vnitra upozorňuje, že používání názvu „Sudety“, jeho odvozenin a podobných výrazů, obvyklých v době okupace, je nepřípustné. Pro označení příslušného území buď užíváno názvu „pohraniční území“. Opatření tohoto dlužno dbáti zejména v úředním styku veškeré veřejné správy. — Úřední list Republiky československé, 24. V. 1945[12]
Nejhorší byl pro exprezidenta ČR Václava Havla zřejmě rok 1952. Celé rodině hrozilo vystěhování do pohraničí. — Jan Bauer[13]
Němce jsme z Čech… politicky vyobcovali a pak jsme se divili, když si nakonec s sebou vzali i svou zem - pohraničí. — Willy Lorenz
Neprojdou! — heslo Pohraniční stráže
Nežiju v Praze, ale na tom pohraničí a všechno děláme na dálku. Ale zatím to funguje. Občas je to těžké skloubit, ale zatím nemám v plánu se stěhovat. Je super, že to mám čtyři sta do Prahy a čtyři sta do Varšavy. — Ewa Farna[14]
Období v létech 1948–1989 lze bez nadsázky označit jako budování a rozvoj pohraničí. Zmizel výrazný rozdíl mezi pohraničím a vnitrozemím. I v malých aglomeracích se vytvářely větší i menší podniky a provozovny, konsolidovala se JZD a byl dostatek pracovních příležitostí. Dopravní spojení bylo – proti dnešku – dostatečné, protože se řídilo potřebami obyvatelstva a hospodářství, takže se na prodělečné tratě doplácelo z přebytků těch úspěšných. Zvláštní podmínky byly v tzv. pohraničních pásmech, kolem hranic, které střežila Pohraniční stráž. Mělo se zamezit ilegálnímu přecházení hranic. Nešlo jen o emigranty, ale zejména v prvních létech přecházeli oběma směry tzv. běženci, organizovaní a placení CIA, kteří přenášeli různé pokyny, letáky, zbraně apod. Je pravda, že se mnohé vesnice vylidnily a byly zničeny. Avšak na celkové úrovni života v ostatním pohraničí se to nijak neprojevilo. — Pavel Macháček[15]
O problematice pohraničí se hovoří v našich podmínkách od konce 30. let 20. století. Vždy se jednalo o území výrazně diferencovaná ekonomickým vývojem i národnostním složením (s výrazným zastoupením Němců). Co se rozumí pojmem pohraničí? První vymezení bylo ztotožněno s územím, které okupovala německá armáda ve druhé světové válce. Pro potřeby dosidlovací politiky a uplatňování dalších nástrojů byly v letech 1949, 1960 a 1969 vzhledem k administrativně správnímu členění provedeny dílčí úpravy. — Milan Jeřábek[16]
Pojď s námi budovat pohraničí — heslo Osidlovacího úřadu v Praze[17]
POZOR! Hraniční pásmo. Vstup jen na povolení. — Československá zákazová cedule informující o vstupu do hraničního pásma; zhruba 5 km (podle terénu) od státní hranice se západním Německem a s Rakouskem.[18]
Prostorový rozvoj a problémy nekončí (nezastavují se) na státních hranicích. Jednání a rozhodnutí učiněná na jedné straně hranice působí i na druhé straně. Pojem „prostor zprostředkování“ se tak pojí se vznikem nové vlastní identity pohraničního území. Pouze vznik takového „přeshraničního společenství“ („crossborder community“) prostřednictvím setkávání a kontaktů v osobní i institucionální rovině může přispět k tomu, že v nově formovaném přeshraničním regionu se rozvinou společné perspektivy a zájmy profilující region rovněž navenek. Spolupráce mezi obcemi ležícími z obou stran při státní hranici je problematikou, která v souvislosti s evropskou integrací nabývá na významu. Obce v pohraničí se ve společně se rozvíjející Evropě navzájem „přibližují“, a tak se stávají průkopníky spolupráce na vnějších hranicích Evropské unie. Zároveň sehrávají klíčovou roli v regionálním rozvoji pohraničních oblastí. — Milan Jeřábek[19]
Spolumajitelství se zahraničními firmami nebo jejich skupování se v pohraničí po převratu od r. 1990 projevilo tendencí likvidovat menší i střední podniky, které předtím dodávaly obživu místním obyvatelům. Např. po likvidaci sklárny v Lenoře a pily ve Vamberku ztratila práci většina místních obyvatel těchto v místě jediných podnicích a jiné pracovní příležitosti tam nejsou. Osobně jsem to už před několika léty viděl v Jáchymově a ve Vejprtech. Lidé zpočátku dojížděli do obcí, kde ještě byla pracovní místa – ale ta také mizela. Navíc se rušily spoje železniční i autobusové dopravy. Proto nastalo veliké stěhování za prací do vnitrozemí. Obce se vyprazdňují a stávají se z budov ruiny. — Pavel Macháček[20]
Také činnost kněží byla účinně usměrňována skrze Mírové hnutí katolického duchovenstva a církevní tajemníky, kteří se opírali o „církevní zákony“, jež umožňovaly nepoddajné kněze přeložit do malých pohraničních farností nebo jim odebrat státní souhlas. — Stanislav Balík[21]
Turistické mapy, které se v Československu vydávaly v období komunismu, se z nejrůznějších důvodů falšovaly. Dá se podle nich sice jezdit autem, ale to je také vše, čeho se může vlastník odvážit. Dobrá pravdivá mapa byla státním tajemstvím, stejně tak jako ještě v roce 1955 byla státním tajemstvím jména měst a vesnic ve třicetikilometrovém pruhu kolem státních hranic, kde silniční ukazatele byly po vzoru SSSR odstraněny. Turista zde nenašel nic, co by mu mohlo říci, jak se jmenuje obec, ve které se nachází, anebo jak daleko je do sousedního městečka. — Josef Frolík[22]
Ve dvacátých letech dvacáteho století měla téměř každá pohraniční oblast svého krále pašeráků, „paschköniga“, kteří znali velmi dobře místní terén, obyvatele. Pašoval se cukerín, dobytek, líh, zapalovače, tabák, apod. Pašeráci byli rozděleni dle pohraniční finanční stráže na příležitostné pašeráky, kteří pašovali pro svou potřebu. Řemeslný pašerák, byl obyvatel pohraniční vesnice najímán obchodníky z vnitrozemí na přenesení objednaného zboží, například literární postava pašeráka Münicha z Bučiny, z díla Kořeny ve větru od Františka Frýdy. Třetí skupina pašeráků byl průmyslový, většinou továrníci německé národnosti, kteří se snažili pašovat patenty, průmyslové výrobky a provádět celní úniky. Ve třicátých letech 20. století, se na scéně pašerácké objevili ideologicky nebezpeční političtí pašeráci, pašující propagandistické materiály, popř. zbraně. — Petr Václavík[23]
V současnosti Schengen představuje především tzv. schengenský prostor, v jehož rámci nejsou na společných státních hranicích vykonávány hraniční kontroly a hranice lze tedy překračovat kdykoli a na jakémkoli místě. Absenci hraničních kontrol na vnitřních hranicích kompenzuje rozsáhlá spolupráce a vysoké schengenské standardy, které stanovují pravidla v mnoha oblastech, sahajících od policejní a justiční spolupráce přes vízové a konzulární záležitosti až po ochranu osobních údajů. Z hlediska bezpečnostního mají všechna tato opatření znemožnit zneužívání svobody pohybu ke kriminálním aktivitám. — definice schengenského prostoru[24]
Všimneme-li si na mapě republiky, ve kterých oblastech je nejvíce nezaměstnaných, poznáme, že kromě největších měst jsou to zejména severní pohraniční okresy. Tím, že nezaměstnaní v pohraničí budou mít příležitost pracovat při stavbě magistrály, ubude v pohraničí napětí z nezaměstnanosti. — Jan Antonín Baťa[26]
Zpravodajský odbor Pohraniční stráže (PS) prováděl špionážní činnost do hloubky sto kilometrů na území Rakouska a NSR. Odbor měl svého „orgána“ na rezidentuře ve Vídni, který byl podřízen rezidentovi Státní bezpečnosti (StB). — Josef Frolík[27]
Až se rozejdem', prej se nesejdem', neboť nám brání hranic pruh. Sejdem' se stejně, na hoře stejné, na hoře té, kde pánem je Bůh. Zůstal jsi tam, já utíkám, a netuším, čím srovnám ten dluh. Než na nás sedne, na hoře jedné, než obestře nás svatý Duch. Jeden doprava, druhej doleva, ó, kdy už přijde úleva? Doba je strašná, přetekla kašna, okolo samá obleva. Kdo neupad', kdo neuklouz', kdo uchránil si každej fous, ať nemešká, jen ať se přidá, jó ať se vydá do Rakous. Máš peněz dost, či chodíš bos, nebo ti narost' dlouhej nos, Sejdem' se stejně, na hoře stejné, jen Krista Pána v srdci nos. Až se rozejdem', prej se nesejdem', neboť nám brání hranic pruh. Sejdem' se stejně, na hoře stejné, na hoře té, kde pánem je Bůh. — Dáša Vokatá[28]
Děvčata z pohraničí ty milujou, jen to fičí. Jedna zepředu, druhá zezadu třetí jen když má náladu, čtvrtá se v kole točí protože má modré oči. — Děvčata z pohraničí[29]
Krásné jsou kopečky na západě, Kameny na hranici chceme míti za zadnicí, a ten kdo nepřešel, jen smůlu měl, ať žijou kopečkáři, jen s nimi by každý jíti chtěl… — Pochod kopečkářů (na nápěv pochodu amerických námořníků)[30]
Na staré Mohelně, na státní hranici, je parta záložáků své vlasti sloužící. Když jsem tam sloužíval, samopal nosíval, za jasných za večerů na milou vzpomínal. Na milou vzpomenu, cenťáček ustřihnu, každý den v šestnáct hodin, cenťáček zahodím. Jen staří mazáci se vojny nebáli a když to měli za pár, průsery dělali. Vy naši bažanti, kteří tu zůstanete, střežte to tady bděle, my jdem do civilu. — Na staré Mohelně (hymna PS)[31]
Oj, ty písni, dívčina již zpívá, v dálku leť, tam slunka záři vstříc, bojovníku, u hranic jenž dlívá, od Kaťuši pozdrav spěchej říct. (rus. Ой, ты песня, песенка девичья, ты лети за ясным солнцем вслед, и бойцу на дальнем пограничье от Катюши передай привет.) — Kaťuša[32]
Svůj ostrov pokladů v domečku na vesnici, svůj ostrov pokladů v domečku na hranici, svůj ostrov pokladů v exilu za hranicí mám… — Karel Kryl[33]
↑Tomáš Foral: Vlastníci, sousedi, hosté, vetřelci ebo pomocníci na zahradě. Rukověť zahrádkáře 2009. Český zahrádkářský svaz v nakladatelství Květ, Praha, 2009, str. 4–5.
↑Brigitte Schabhüser: Grenzregionen in Europa. Zu ihrer derzeitigen Bedeutung in Raumforschung und Raumordnungspolitik, in: Informationen zur Raumentwicklung
20 (1993), Nr. 9-10. Citováno ze serveru České pohraničí po Schengenu, URL: http://www.euborderland.cz
↑Úřední list Republiky československé, 24. V. 1945. Vyhláška vešla v platnost 22. května 1945. Dle Stanoviska Odboru legislativy a koordinace předpisů a kompatibility s právem Evropských společenství Ministerstva vnitra České republiky k používání názvu Sudety, č. j. LG-1242/2004 ze dne 13. srpna 2004 však není vyhláška z 22. května 1945 součástí platného právního řádu České republiky.
↑Jan Bauer: Václav Havel: necenzurovaný životopis. Cesty, Praha, 2003, 288 s.
↑Milan Jeřábek: Pohraničí v regionálním rozvoji a jeho výzkum. Geografie – Sborník ČGS, ročník 105, číslo 1, Česká geografická společnost, Praha, 2006.
Encyklopedický článek Pohraničí ve Wikipedii