Ať už byla moje filmová tvorba jakákoli, šlo o odklon od sexuálního symbolu, který byl dříve blonďatý a poddajnější než postavy, které jsem jako sexuální symbol ztvárnila … Myslím, že to byla jiná role pro ženy. Ženy sledují jiné ženy a jsou tím ovlivněny. Whatever my film work was, it was a departure from the sex symbol previously, who was blonde and more docile than the characters I portrayed as a sex symbol…I think it was a different role for women. Women watch other women, and they are affected by that.[1] — Raquel Welchová
Možná jsem příliš mužný. Režiséři obsazují podle toho, jak se jim kdo hodí pro určité role. A já asi nevypadám jako lamač srdcí a ideál.[2] — Charles Bronson
Rád se uklidňuji tím, že si říkám, že moje role vyžadují, abych se po jejich zahrání choval jinak. Nemůžu být postava a pak ji úplně evakuovat jako falešný objekt. Vždy se snažím mít v kufru od všeho trochu, aby to ve mně trochu zůstalo. J’aime me rassurer en me disant que mes rôles m’obligent à me conduire autrement après les avoir joués. Je ne peux pas être un personnage et puis l’évacuer complètement comme un objet factice. J’essaie toujours de les garder un peu de tout dans ma malle, pour que ça reste un petit peu en moi.[4] — Vincent Lindon
