Stanisław Jerzy Lec
Stanisław Jerzy Lec (6. března 1909 – 7. května 1966) byl polský básník a aforista.
- Co je tragédie a co komedie, to se pozná časem.[1]
- Často bolí hlava toho, kdo ji ztratil.[2]
- Člověk roste v ceně, kterou platí.[3]
- I pes v hlavním městě štěká centrálněji.[2]
- Když bouráte pomníky, neničte jejich podstavce. Vždy se mohou hodit.[2]
- Když lovíme slony, musíme občas zabít blechu.[2]
- Lidožrout, který jí vidličkou a nožem – je to pokrok?[4]
- Lidožrout nepohrdne člověkem.[4]
- Lidožrouti dávají přednost těm, kteří jsou bez páteře.[5]
- Myšlení chodí různými cestami. Podezřívám ho, že nechce potkat lidi.[6]
- Nakonec si porozuměli. Dospěli ke shodnému závěru, že jsou nepřáteli.[7]
- Nejeden ředitel se obklopuje nulami. Připomínají záchranné kruhy.[8]
- Nejsnažší je vytvořit tvrdý režim z měkkých poddaných..[9]
- Nejtíže najdeš pravdu v dobách, kdy všechno může být pravdou.[2]
- Okno do světa lze zastřít novinami.[2]
- Padl na něj stín podezření a v tom stínu se skrývá.[2]
- Rány se zajizví, ale jizvy rostou spolu s námi.[1]
- Za každým rohem čeká několik nových směrů.[2]
- „Zbabělec!“ rozhořčilo se lejno. „Bojí se mě dotknout.“
- Ze zbabělosti přechovával své myšlenky v cizích hlavách.
Reference[editovat]
- LEC, S. J.: Tisíc a jedna fraška. Praha: Práce 1984.
Externí odkazy[editovat]
Encyklopedický článek Stanisław Jerzy Lec ve Wikipedii
