Máš-li, otče, syny, a ty, matko, dcery, zhýbej jich od dětinství jejich; sice po letech oni tebe zhýbati, a když vyrostou, snad pěstí hroziti a ruce své proti tobě pozdvihovati budou. Nezkusili jste to s pláčem, a hořkostí srdce, někteří rodičové? Ó, kýž tu žádného není, abych otci takovému aneb matce bolesti té neobnovil.[1] — Bohumír Josef Hynek Bilovský