Dno
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Ve výrocích[editovat]
- Na úpadek jazykové úrovně si lidé stěžovali odpradávna. Kdyby všechny podobné povzdechy byly opodstatněné, musely už dávno všechny jazyky upadnout až na dno.[1]
— Jiří Kraus - Pozdní je šetrnost, když je člověk na dně.[2]
— Lucius Annaeus Seneca
V dílech[editovat]
- A byla zima. Ach, to byla zima, zlá zima. Potoky zamrzly až na dno, ptáci padali z povětří – mrzlo, až se jiskřilo. Ach, ti broučci pod jalovcem, jestli oni to vydrží? – Nechť. Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou.[3]
— Jan Karafiát, Broučci - To ticho táhne chlapa do hlubin, mezi modravý stíny, kde až docela na dně svítí jenom jediný světlo: je to světlo nepoznanýho. Je třeba vědět, že svítí na hranici věčný tmy, v hloubce, ze který se už nelze vrátit…[4]
— Jaroslav Velinský, Dívka s copem
Lidová slovesnost[editovat]
- Ctnost si nohu zlámala, pravdě dno vypadlo a srdce upřímností u dvora vychladlo.
— polské přísloví - Řemeslo má zlaté dno.
— česká úsloví - Zlato klesá ke dnu, na hladině se drží hlavně smetí.
— ruské přísloví - Žába na dně studně je přesvědčena, že nebe není větší než poklička hrnce.[5]
— vietnamské přísloví
Reference[editovat]
- ↑ LOUCKÁ, Pavla. Slovo má Jiří Kraus : O komunikaci (nejen) v přírodovědných oborech. Vesmír, 1999, roč. 78, čís. 8, s. 425–426. Dostupné online [cit. 2013-09-23].
- ↑ VANĚK, Zdeněk. Kaleidoskop. 1. vyd. Plzeň : Zdeněk Vaněk, 2009. 420 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-5071-0. S. 281.
- ↑ KARAFIÁT, Jan. Broučci. 81. vyd. [s.l.] : Státní nakladatelství dětské knihy, 1968.
- ↑ VELINSKÝ, Jaroslav. Dívka s copem. 1. vyd. Libouchec : Kapitán Kid, 2005. 12. kniha v sérii Ota Fink. Kapitola 11.
- ↑ VANĚK, Zdeněk. Kaleidoskop. 1. vyd. Plzeň : Zdeněk Vaněk, 2009. 420 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-5071-0. S. 307.
