Lucius Annaeus Seneca

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Lucius Annaeus Seneca

Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l. - 65 n.l.) byl římský filosof, dramatik, básník a přední politik za císaře Nerona. Byl to jeden z vrchních představitelů stoicismu.


Lidé a člověk (populus et homo)[editovat]

  • Ani jednomu nebylo souzeno narodit se a neutrpět škodu.
  • Jaký muž, taková řeč. (Qualis vir talis oratio.)
  • Jednej s podřízenými tak, jak chceš, aby nadřízený jednal s tebou.
  • Máme se od ostatních lišit nitrem, ne zevnějškem.
  • Největší moc je moc nad sebou samým.
    Imperare sibi maximum imperium est.[1]
  • Nikdo se nerodí moudrým.
  • Člověk je pro člověka cosi posvátného.[2]

Ženy (feminae)[editovat]

  • Nejkrásnější ženská vlastnost je - mlčení.
  • Žena buď miluje, nebo nenávidí. Třetí možnost nezná.

Život (vita)[editovat]

  • Celý život je trestem. (Omnis vita supplicimum est.)
  • Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.
  • Svolného osud vede, zpurného vleče. (Volentem fata ducunt, nolentem trahunt.)
  • Kdo nežije pro někoho, ani pro sebe nežije.
  • Máme se chovat tak, jako kdybychom nežili kvůli tělu, ale jako kdybychom bez těla nemohli žít.
  • Nač oplakávat některé části života? Celý život je k pláči. Nové nesnáze dolehnou dřív, než se stačíš vypořádat se starými.
  • Někdy i žít je statečným činem.
  • Není nám přidělen krátký život, ale sami si jej zkracujeme. není pravda, že máme příliš málo času, ale že ho příliš mnoho promarníme.
  • Nikdo nemůže vládnout, neovládá-li sám sebe. (Nemo autem regere potest, nisi qui et regi.)
  • Nikdo neváhá snášet osud společný všem.
  • Nejvyšší dobro je duše těšící se ze ctností a pohrdající náhodným.
  • O mnohé věci se nepokoušíme ne proto, že jsou těžké, ale těžké jsou proto, že se o ně nepokoušíme.
  • Osud osvobodí mnohé od trestu, ale od strachu nikoho. (Multos fortuna liberat poena, metau neminem.)
  • Po zásluze následuje sláva tak nezadržitelně jako stín za tělem, jenže právě jako on někdy kráčí napřed a někdy vzadu.
  • Pozdě je dát si pozor, když už je člověk uprostřed běd.
  • Slepá je odvaha, když za vůdce chce náhodu.
  • Šťastný není ten, kdo se druhým šťastný zdá, ale ten, kdo se sám pokládá za šťastného.
  • To, co nemůžeš napravit, je nejlépe snášet.
  • Trpaslík nebude větší, i kdyby se na horu postavil.
  • Velmi krátký a nepokojný je život těch, kteří zapomínají na minulost, nedbají přítomnosti a bojí se budoucnosti.[3]
  • Vidíš-li, kolika se vede lépe, pomysli na ty, jimž se vede hůře.
  • Vládnout sám sobě je největším vladařským uměním.
  • Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada volna rozežene každý smutek.
  • Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta.
  • Žít znamená bojovat. (Vivere – Militére est!)
  • Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít. Život měříme skutky a ne časem.
  • Život je jako divadelní kus. Nezáleží na tom, jak byl dlouhý, ale jak dobře byl zahrán.
    (Jiná verze: Tak jako u divadelní hry ani v životě nezáleží na tom, jak byl dlouhý, ale jak byl dobrý.)

Moudrost (sapientia)[editovat]

  • Bohatství moudrému slouží, hloupému vládne.
  • Cizí vady máme před očima, vlastní za zády. (Aliena vitia in oculis habemus a tergo nostra.)
  • Člověk je moudřejší v neštěstí, kdežto štěstí ho připravuje o rozum.
  • Dlouhá je cesta přes pravidla, krátká a vydatná přes příklady.
  • Dobrý je jenom ten, kdo je i moudrý.
  • Do neštěstí vás přivádí nikoli věci, které nevíte, ale věci, které víte jistě, ale které nejsou pravda.
  • Chceš-li být milován, miluj! (Sivis amari amat!)
  • I po špatné sklizni je třeba zasít.
  • I z prostého domu vychází často i velký muž.
  • Je třeba se i učit i v praxi uplatňovat to, co ses naučil.
  • Je zaslepenost odsuzovat to, co neznáš. (Temeritas est damnare, quod nescias.)
  • Když lidé vyučují, sami se učí. (Homines dum docent, discunt.)
  • Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.
  • Komu je mnoho dovoleno, má si dovolovat co nejméně. (Minimum decet libere, cui multum licet.)
  • Lenošení bez vzdělávání znamená smrt a hrob pro žijícího člověka. (Otium sine litteris mors est et hominis vivi sepultura.)
  • Nezáleží na tom, jak mnoho máš knih, ale jaké jsou. (Non refert quam multos sed guam bonos habeas libros.)
  • Nic není nesnesitelnějšího než hlupák, který má štěstí.
  • Nic není tak obtížné a nedostupné, aby to lidský duch nepřekonal.
  • Nic se moudrosti tolik neprotiví jako přespřílišná vtipnost.
  • Píle je nejlepším pomocníkem prostředního nadání.
  • Pro činného člověka není žádný den dlouhý.
  • Učit se pro život, ne pro školu. (Non scholae sed vitae discimus)
  • Vidíš-li, že se člověk mýlí, nehněvej se naň; pomni, že není možné se mýlit schválně.
  • Začátkem spásy je být si vědom přestupku.
  • Zkušenost je slovo, kterým nazýváme své chyby a omyly.
  • Žádný moudrý člověk netrestá proto, že se stala chyba, nýbrž proto, aby se nestala. (Nemo prudens punit quia peccatum est sed ne peccetur.)
  • Není hodno muže, aby se bál potu.
  • Poučování je zdlouhavé, kdežto příklady vedou cestou krátkou a účinnou.
  • Žádná moudrost nedokáže odstranit přirozené nedostatky. Co je nám vštípeno a vrozeno, dá se uměním zmírnit, ne však přemoci.
  • Co je dobro? Znalost věci. Co je zlo? Neznalost věci.
  • Nutnost se měří užitečností.
  • Řeč pravdy je prostá.
  • Moudrost se nepůjčuje ani nekupuje.
  • Nestarej se o mínění lidí, je vždy pochybné a obojetné.
  • Znetvořené tělo nehyzdí ducha, avšak krásný duch zdobí tělo.
  • Vrcholem moudrosti je rozlišovat dobro a zlo.
  • Jeden den člověka vzdělaného je delší než nejdelší život člověka nevědomého.
  • Jaký život, taková řeč.
  • Učitel i žák mají mít týž cíl: prospěch, který má jeden přinášet, druhý získávat.
  • Dobro je pouze tam, kde je místo pro rozum.
  • Lidský duch je od přirozenosti čilý a chtivý pohybu.
  • I náklad na studia, který je sám o sobě nanejvýš oprávněný, má smysl jen tak dlouho, dokud je přiměřený.
  • Pravdu je třeba říkat jen tomu, kdo ji chce slyšet.
  • Chybovat je lidské (Errare humanum est)

Bohatství[editovat]

  • Bohatství moudrému slouží, hloupému vládne.
  • Co je velké bohatství? Po bohatství netoužit. (Quae sunt magnae divitiae? Non desiderare divitias.)
  • Chudobě chybí mnoho, lakotě všechno.
  • Kdo vstoupí do našeho domu, ať se spíše obdivuje nám než našemu zařízení.
  • Majetek z nikoho neudělal boháče.
  • Nejvíce se těší z bohatství ten, kdo po něm nejméně touží.
  • Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý, pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý.
  • Všichni se ptáme, zda je bohat, ale nikdo, zda je dobrý.
  • Zlaté uzdy nečiní koně lepším.

Čas (tempus)[editovat]

  • Čas je půjčka, kterou nemůže vrátit ani vděčný dlužník.
  • Čas odhalí pravdu.
  • Není pravda, že máme málo času, avšak pravda je, že ho hodně promarníme.
  • Stěžujeme si, jak máme málo času, ale jednáme tak, jako bychom ho měli nekonečně mnoho.

Pravda (veritas)[editovat]

  • Do neštěstí vás přivádí nikoli věci, které nevíte, ale věci, které víte jistě, ale které nejsou pravda.
  • Je třeba, abys byl spravedlivý zadarmo a aby pro tebe žádná odměna za spravedlivost nebyla větší, než že jsi spravedlivý.[4]
  • Pravda je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil pro sebe.
  • Zlato se pozná v ohni, stateční lidé v neštěstí. (Ignis aurum probat miseria fortes viros.)

Přátelství a láska (amicitia et amor)[editovat]

  • Abys byl milován, miluj! (Ut ameris, ama!)
  • Dlouho uvažuj, než někoho učiníš přítelem. Pak-li se pro někoho rozhodneš, přijmi jej celým srdcem. Mluv s ním otevřeně jako sám se sebou.
  • Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu.
  • Jakmile uzavřeme přátelství, je třeba důvěřovat, posuzovat musíme předtím. (Post amiciam credentum est ante amicitiam iudicandum.)
  • Kdo je přítel, miluje, ale kdo miluje, nemusí být přítelem. Přátelství je vždycky prospěšné, zatímco láska často zraňuje.
  • Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu.
  • Mezi dvěma lidmi budiž při dobrodiních tento zákon: Jeden by hned zapomněl, co dal, a druhý aby nikdy nezapomněl, že něco dostal.
  • Milujeme ty, kteří nás odmítají, a odmítáme ty, kteří nás milují.
  • Nezajímej se o množství, ale o kvalitu přátel.
  • O všem uvažuj s přítelem, ale nejprve uvažuj o něm samém! (Omnia cum Amico delibera, sed de ipso primus.)
  • Společnost knih lze volit lépe než společnost lidskou. Tím spíše si mezi knihami vybírej přátele pro celý život.
  • Štěstí přátele získává, neštěstí prověřuje.
  • V soukromí přítele kárej, veřejně chval.
  • Velká láska si někdy dovoluje i taková přání, která se příčí zdravému rozumu.

Řeč a mlčení[editovat]

  • Kdo udělal dobrý skutek, ať mlčí, ať vypráví ten, kdo dobrodiní přijal. (Qui dedit beneficium taceat narret qui accepit.)
  • Používej radši uší než jazyka.
  • Umět promluvit není o nic větší ctnost než umět přestat.
  • Vědět, kdy být zticha a kdy ne, to je velká věc.
  • Způsob řeči je obrazem ducha. (Imago animi sermo est.)

Nemoc (morbus)[editovat]

  • Jedna z podmínek uzdravení je chtít se uzdravit.
  • Nemocnému i med je hořký.

Špatnost (malum)[editovat]

  • Co je ohavnějšího než stařec, jenž pošetile žije?
  • Co nezakazuje zákon, to zakazuje stud.
  • Člověk je člověku ustavičným nebezpečím.
  • Dlouhý styk se zlem stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení.
  • Je podlé něco říkat a něco jiného si myslet - ale oč je horší něco napsat a něco jiného si myslet.
  • Každá krutost pramení ze slabosti.
  • Když bujně vyvádí mladík, je to chyba. Když stařec, je to šílenství.
  • Kohout nejvíce zmůže na svém smetišti.
  • Ničemné je nepodat ruky těm, kdo klesli.
  • Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství.
  • Stát se dobrým člověkem je umění.
  • Špatné příklady se obracejí proti těm, kteří je dávají. (Mala exempla in eos refunfant, qui faciunt.)
  • Špatnostem se lze naučit i bez učitele.
  • Už se mi poštěstilo znelíbit se špatným, a to je důkaz, že to je se mnou v pořádku.

Hněv (ira)[editovat]

  • Bezmezný hněv plodí šílenství. (Immodica ira gignit insaniam.)
  • Nejlepším lékem proti hněvu je odklad. (Maximum remedium irae dilatio est.)

Smrt (mors)[editovat]

  • Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti. (hominis tota vita nihil aliud quam ad mortem iter est.)
  • Člověku je někdy lehčí umřít za své zásady než podle nich žít.
  • Nejlepší smrt má ten, kdo umíraje je oplakáván svými.
  • Největší zlo je odejít z počtu živých dříve, než jsi umřel.
  • Nic neprospěje víc, než pomyšlení na naši smrtelnost. Jsme tu jen hosty.
  • Nikdo nemůže dosáhnout klidného života, kdo příliš přemítá o jeho prodloužení.
  • Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.
  • Statečnost míří ke hvězdám, strach ke smrti.
  • Všechno si vyžádá smrt, je zákonem, ne trestem zemřít. (Omnia mors poscit lex est non poena perire.)
  • Všechny srovnává smrt: nerovni se rodíme, rovni umíráme.

Reference[editovat]

  1. Český rozhlas 3 – Vltava 18. května 2008 v cca 7.00
  2. GAARDER, Jostein. Sofiin svět. Praha : Albatros, 2006. 430 s. ISBN 978-80-00-01748-8. S. 114.  
  3. Křížovka a hádanka 6/2001
  4. Citáty a postřehy. Výběr Reader’s Digest, červenec 2004, s. 21. ISSN 1210-7077.

Externí odkazy[editovat]