Ale děvkaďáblova, rozum, ta krásná běhna, přichází, a chce být chytrá, myslí si, že to, co říká, pochází z Ducha svatého; kdo nám pak pomůže? Ani právník či lékař, ani král či císař. Neboť je to největší děvka, kterou ďábel má.[1] — Martin Luther
Jenže, ruku na srdce: koho, kromě mírně úchylných, by zajímalo, jestli šli s děvkou až na pokoj a co tam s ní dělali? Připadali bychom si pak čistší? Není skutečným problémem ta děvka? Neměli bychom spíše diskutovat o tom, co ji k nám přivedlo a co dělat, aby se už nevrátila?[2][3] — Jiří Pehe (2007)
Starší syn se vracel z pole a uslyšel hluk hostiny. Zavolal si jednoho sluhu a zeptal se, co se děje. Sluha řekl: ‚Tvůj bratr přišel domů a otec dal porazit pěkné tele z radosti, že se mu syn vrátil zdráv.' Starší bratr se rozhněval a vůbec nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel ven a domlouval mu. Ale syn mu vyčítal: ‚Tolik let jsem pro tebe dřel, ve všem tě poslechl a co z toho mám? Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. A teď, když se vrátil tenhle tvůj synáček, který všechno prohýřil s děvkami, ještě mu vystrojíš hostinu.' ‚Hochu,' řekl otec, my jsme tu přece vždycky byli spolu a ty víš, že všechno, co mám, je tvoje. Ale teď nemůžeme dělat nic jiného než se radovat. Vždyť tvůj bratr, kterého jsme považovali za mrtvého, žije, ztratil se a je nalezen.' — Bible, z podobenství o marnotratném synu (Lk 15,25–32)
↑poslední kázání ve Wittenbergu, 17. ledna 1546 (Aber des Tuefels Braut, Ratio, die shöne Metze, fähret herein, und will klug sein, und was sie saget, meinet sie, es sei der heilige Geist; wer will da helfen? Weder Jurist, Medicus, noch König oder Kaiser. Denn es ist die höchste Hure die der Teufel hat!) Dr. Martin Luthers Werke: Kritische Gesamtausgabe; Herman Boehlaus Nachfolger, Weimarer Ausgabe (WA) 51, 126.
