Bílý muž pro nás a čtyřnohé vytvořil ostrovy, a ty ostrovy jsou stále menší a menší. The white man has been making islands for us and for the four-legged, and the islands are getting smaller and smaller.[1] — Black Elk
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem částlidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě. No man is an island, entire of itself; every man is a piece of the continent, a part of the main. If a clod be washed away by the sea, Europe is the less, as well as if a promontory were, as well as if a manor of thy friend's or of thine own were: any man's death diminishes me, because I am involved in mankind, and therefore never send to know for whom the bells tolls; it tolls for thee.[7] — John Donne, Devotions Upon Emergent Occasions
