Lidská osoba se nemůže vyjádřit pojmy. Vymyká se jakékoli rozumové definici, dokonce i popisu, protože kterákoli její vlastnost, kterou bychom ji chtěli charakterizovat, se najde i u jiných individuí.
V církvi člověk nenachází nic, co by mu bylo cizí. Nalézá zde sám sebe: nikoli ve slabosti své duchovní odloučenosti, ale v síle svého duchovního spojení s bratřími a Spasitelem.
Nikdo nemůže vinit květinu za nízké IQ, pokud zvadla před tím, než měla šanci kvést, je-li od počátku umístěna ve stínu a byla zbavena slunečního záření.
Všichni jsme spolu navzájem spjati jako součásti velkého organismu lidstva a vše, co činíme pro blaho a pozdvižení druhých, vrátí se nám jako požehnání.
Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…
Nevěřím na mýtus, že inspirace je něco, co se vám náhle přihodí, když jdete po ulici. Myšlenky vás takhle zničehonic neosvítí. Většinou vše vzniká díky jednoduchým nápadům, které vám přijdou na mysl, a jak ve vás postupně klíčí a pracují, stanou se zajímavými. Takhle podle mě funguje inspirace.
Svoboda nabývá své plné hodnoty teprve přijetím pravdy. Ve světě bez pravdy ztrácí svoboda svůj základ a člověk je vystaven síle vášní a otevřených nebo skrytých podmíněností.
Mučedník se obětuje zcela nadarmo. Anebo spíše ne nadarmo: protože činí namyšlence ještě namyšlenějšími, lenochy ještě línějšími, omezence omezenějšími.
Jazyk je vnější a viditelnou podobou ducha národního. Mezi slovy a myšlenkami, mezi myšlenkami a sociálným stavem národa je vztah, byť často temný a zdánlivě zaniklý, nicméně přece hluboký.
To budiž nás všech přirozeností, abychom v protivenstvích strachem neschli, alebrž se zelenali jako strom odvahou a nadějí, abychom chyby své poznali a pevně stáli, když nepřátelé myslí, že nás přemohli a námi o zem udeřili, abychom byli jako skály.
Člověk má hodně kamarádů, ale není to tak, že bych pro kamaráda udělal všechno, pokud by to nebylo vnitřně únosné. To je vlastně limit přátelství, aby mohlo existovat.
Vývoj dítěte až k jeho plné dospělosti je (tedy) jakýmsi zmenšeným obrazem kulturního vývoje člověčenstva od prvních zárodků vzdělanosti až na naše doby.
Ačkoliv se blíží čas mé smrti, nemám strach, že zemřu a půjdu do pekla nebo (což by mohlo být ještě horší) do popularizované verze nebe. Očekávám, že po smrti přijde jen nicota, a děkuji ateismu za to, že mě zbavil všech možných obav.