Musíme pochopit, že všichni tvoříme jednu rodinu. Dám příklad. Když mám v pravé rucenůž a pořežu si levou, vezme levá rukanůž, aby na oplátku pořezala pravou? Nikdy. Pokud jste normální a ne šílení. Proč? Protože budete poraněn dvakrát a krev vám poteče na dvou místech. Protože pravá a levá ruka patří témuž tělu. Levá nebo pravá, sever nebo západ, je to jedno – žádná odplata a nenávist, protože jsme rozličnými orgány téhož těla – lidstva.[1] — Jisra’el Me’ir Lau
Přestal bych v této zemi stavět mešity, dokud se islám nebude reformovat takovým způsobem, aby v této zemi spolupracoval s demokracií a svobodouZápadu. I'd stop the building of mosques in this country until Islam reforms in such a way and works in this country with Western democracy and freedom.[2] — Tommy Robinson
Proti tomuto procesu – proti zlu, které autority vždy definují jako dobro – bojovalo mnoho velkých polemiků a satirikůZápadu. Pascal a La Rochefoucauld, Voltaire a Nietzsche, Bierce a Mencken jsou tedy mými vzory. It is against this process–an evil which authority always defines as a good–that many of the great polemicists and satirists of the West have fought. Pascal and La Rochefoucauls, Voltaire and Nietzsche, Bierce and Mencken are thus my models.[5] — Thomas Szasz, Druhý hřích
