Víte, ono totiž je to takhle: mluvit spatra, to je těžký, ale hezký. Protože když někdo mluví spatra a formuluje svý myšlenky, tak ti, co ho poslouchaj, jsou při něčem, něco se děje, nějaký drama prochází, viděj a slyšej myšlení, tedy hledáníslov. Ten člověk chce, ten chce bez chytračení. A ti lidé, co ho poslouchaj, jsou přítomni tvůrčímu procesu – a takový řečník může strhnout a strhne, víte?[4] — Jan Werich