Jean-Paul Sartre

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jean-Paul Sartre

Jean-Paul Sartre (21. června 1905, Paříž, Francie – 15. dubna 1980, paříž, Francie) byl francouzský filozof, spisovatel a dramatik. Jeho životní družkou byla spisovatelka Simone de Beauvoirová.

Výroky[editovat]

  • Nicota obchází bytí. To znamená, že bytí nemá žádnou potřebu nicoty, má-li být uvažováno, a my můžeme vyčerpávajícím způsobem prozkoumat jeho ideu, aniž najdeme sebemenší stopu po nicotě. Ale na druhé straně nicota, která není, může mít jen propůjčenou existenci a získává tak své bytí z bytí. S nicotou jejího bytí se utkáváme pouze uvnitř hranic bytí, a totální zánik bytí by neznamenal nastolení říše ne-bytí, ale naopak současná zánik nicoty. Nebytí existuje pouze na hranici bytí.[1]
  • Možná existuje lepší doba. Ale tahle je naše.[2]

Neozdrojované[editovat]

  • Myšlenky se rodí z praxe.[zdroj?]
  • Chtěl jsem dobro – byla to pošetilost. Na téhle zemi a v téhle době neoddělíš dobro od zla.[zdroj?]
  • Dlouho jsem pokládal pero za meč, ale nyní vidím naši bezmocnost.[zdroj?]

Život[editovat]

  • Život je udělán z budoucnosti jako tělesa z prázdného prostoru.[zdroj?]
  • Lidský život začíná na rubu zoufalství.[zdroj?]
  • Můj život nekonečně překračuje hranice uvědomění, jehož kdy mohu o svém životě nabýt.[zdroj?]
  • Lidé už objevili vše mimo to, jak mají žít.[zdroj?]
  • Existovat znamená prostě být tu: existující se objevují, dají se potkat, ale nikdy je nelze odvodit.[zdroj?]
  • Brány svého vězení si každý nese v sobě.[zdroj?]
  • Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat.[zdroj?]
  • Dějiny každého života jsou dějinami krachu.[zdroj?]

Smrt[editovat]

  • Zemřít není všechno. Je třeba zemřít včas.

Lidé[editovat]

  • Chci být člověkem, který se mi nehnusí.[zdroj?]
  • Být člověkem znamená snažit se být bohem.[zdroj?]
  • Jsme tím, čím chceme být.[zdroj?]
  • Člověk je takový, jaká je jeho činnost. Člověk není nic jiného než jeho život.[zdroj?]
  • Protože se nám nedostává síly vůle vykonat zamýšlené činy, chováme se tak, jako by svět od nás nic nežádal.[zdroj?]
  • Člověk žije, umírá a neví ani jak žije, ani jak umírá.[zdroj?]
  • Lidé jsou bezmocní jen tehdy, jestliže to sami připustí.[zdroj?]
  • Když jsou lidé průměrní, neznamená to, že musí být skromní. Naopak, jsou pyšní na to, že jsou průměrní.[zdroj?]
  • Člověk není souhrnem toho, co má, ale souhrnem všeho toho, co ještě nemá, čeho ještě může dosáhnout.[zdroj?]
  • Peklo jsou ti druzí, ale právě tak jsem mohl napsat, že ráj jsou ti druzí, zkrátka, všechno přichází k člověku jenom od druhých, od lidí.[zdroj?]
  • Člověk bude především tím, čím se být rozhodl.[zdroj?]

Otec ↔ Syn[editovat]

  • Dobrý otec neexistuje, to je pravidlo; z toho bychom neměli vinit muže, ale prohnilá otcovská pouta.[zdroj?]
  • Je zapotřebí, aby otcové pochopili syny a poskytli jim prostředky, s nimiž mladí lidé budou s to realizovat sny svých otců.[zdroj?]

Kritika[editovat]

  • Možná, že by kritika více prospěla literatuře, kdyby především pomáhala pochopit dílo, kdyby je všeobecně chválila.[zdroj?]
  • Kritika bez disciplíny je rozmar, disciplína bez kritiky je pasivita.[zdroj?]
  • Kritika může být nepohodlná, ale nikdo neříká, že člověk je tu proto, aby žil v pohodlí.[zdroj?]

Reference[editovat]

  1. BARROW, John D. Teorie ničeho. Překlad Jan Novotný. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2005. (Kolumbus; sv. 174.) ISBN 80-204-1156-9. S. 58.  
  2. MOESTL, Bernhard. Šaolin: nemusíš bojovat, abys zvítězil: silou myšlení ke klidu, vnitřní čistotě a síle. Překlad Vladimír Čadský; odpovědný redaktor: Milan Soška. 1. vyd. Praha : Beta, 2010. 231 s. ISBN 78-80-7306-429-7. Kapitola Zásada přítomnosti, s. 26.  

Externí odkazy[editovat]