Přeskočit na obsah

Jan Hus: Porovnání verzí

Z Wikicitátů
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele „94.74.229.90“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Vladimír Svoboda
1x citát
Řádek 48: Řádek 48:
== Nezařazeno ==
== Nezařazeno ==
* Je totiž nezbytné, má-li vůbec nastat [[mír]] s [[bližní]]m, aby byl napřed uzavřen [[mír]] [[člověk]]a s [[Bůh|Bohem]] a [[mír]] [[člověk]]a se sebou samým.<ref>Mistr Jan Hus: Řeč o míru, Kalich, 1963, s. 33n</ref>
* Je totiž nezbytné, má-li vůbec nastat [[mír]] s [[bližní]]m, aby byl napřed uzavřen [[mír]] [[člověk]]a s [[Bůh|Bohem]] a [[mír]] [[člověk]]a se sebou samým.<ref>Mistr Jan Hus: Řeč o míru, Kalich, 1963, s. 33n</ref>
* [[Bůh]] nebude milosrdný, jen tomu, kdo bude milosrdný.


== Husova pře ==
== Husova pře ==

Verze z 26. 8. 2010, 12:42

Jan Hus

Mistr Jan Hus (asi 1369/1370 – 6. července 1415) byl významný český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel.


(některé citáty jsou převedeny více či méně do dnešní češtiny)

O pravdě

  • Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... (Výklad viery 1412)[1]
  • Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.
  • Nemohu-li já pravdy osvoboditi ve všem, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy.[2]
  • Pravda je jen to, co jest dobrem všech.
  • Zlořečný je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.
  • Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí.[3]
  • Křesťan má být stálý ve víře a v rozjímání této trojí pravdy: té, která je obsažena v Písmu, té, kterou poznáváme smysly a té, jíž dosahujeme neomylným rozumem. Je lépe za tuto trojí pravdu vytrpět smrt než získat obročí pochlebováním. (1411)[4]
  • Přítel Páleč, přítelkyně pravda: ale přednost je třeba dát pravdě.[5]

O svědomí

  • Boje se ublížiti svědomí svému, býti lhářem před Bohem a dáti pohoršení posluchačům a učedníkům svým, nemohu učení a spisů svých odpřísáhnouti ani odvolati!
  • Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.
  • Svědomí jest své poznání, jímž se člověk sám zná a jest-li vinen hříchem či není a umí rozeznávati, jest-li hřích či není. Člověk má se varovati svědomí příliš širokého i svědomí příliš úzkého. Neb svědomí široké často má zlé za dobré, hřích za nehřích...A slove široké mínění, že jakož velký pytel slove široký, že velké věci v se béře, neb dům široký neb vrata široká, jimiž bez zavazení velký kůň, velbloud neb vůz projede, též to svědomí béře v sebe veliké hříchy. Také se má člověk varovati svědomí příliš úzkého, neb to vede člověka k zoufalství, neb dí člověku, že jest příliš zlý, že se hříchů právě nekaje neb nezpovídal, že nic dobře nečiní, a tak že dobré položí člověku za zlé. (Dcerka)[6]
  • Protož diem to K SVĚDOMÍ, že bych znal cizozemce odkudkoli, v jeho ctnosti an viece boha miluje, A O DOBRÉ stojí než moj vlastní bratr, byl mi milejší než BRATR.[7]

Z kázání

  • Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepořebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil.

Z dopisů

  • ...Prosím pánóv, aby své chudině milostivě činili a právě je zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróv, aby jsúce dobřě živi, své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákóv jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili.....Také prosím vás, zvláště, Pražané, aby na Betlém byli laskavi, dokud Pán Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diabel sě rozhněval a proti němu farářóv a kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho královstvie v tom miestě sě rušilo. Ufámť v Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli....(část dopisu z Kostnice 10.6.1415)[8]
  • Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti. Pro trest smrti nemá se hřešiti...Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života. Nade vším vítězí pravda. Vítězí, kdo jest usmrcován. (z dopisu)[9]

O sobě

  • Byl jsem žáčkem lačným, udělaje lžíci z chleba, dotud jsem jedl hrách, až jsem i lžíci snědl.
  • Když jsem byl žáčkem, měl jsem tehdy mysl, abych byl brzo knězem, měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.
  • Šat nádherný nikdy nemiluj, jak já, bohužel jsem miloval.
  • Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe[10], věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme. (1410 podle Jana Viklefa)[11]

O církvi

  • Nemá býti věřeno v církev, poněvadž není církev Bohem.
  • Papežové zajisté mohou lháti, ale Bůh nelže.
  • Sedláček dobrý jest vyšší a dóstojnější než biskup.
  • Ne Mojžíš, ne král pozemský, ne papež! Jejich nařízení nezavazují, nejsou-li ve shodě s přikázáními Kristovými.
  • Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone zjedovatělo, a otráveno je téměř všechno křesťanstvo. Psi se o kost hrýžou. Vezmi kost a přestanou.[12]
  • Jako se nám přikazuje, abychom poslouchali představené, ve věcech dovolených a čestných ..., tak se nám přikazuje, abychom se jim vzepřeli tváří v tvář, když žijí v rozporu s božskými přikázáními.[13]

Z modliteb M.J.Husa

  • Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme tě následovat. Dej statečného ducha, aby byl pohotový, a je-li tělo mdlé, ať předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činit, a dokonce ne pro tebe jít na ukrutnou smrt. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom ze tebe nasadili nejtrpělivěji a s radostí svůj život. [14]


Nezařazeno

Husova pře

  • Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské univerzity, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémské, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka. (Husovo odvolání: přibil jej na vrata Mostecké brány 18.10.1412, když vyhlásila kurie nad Husem ztíženou klatbu).

M.J.Hus a Viklefovo dílo

  • Viklef, Viklef, nejednomu ty hlavu zvikleš! (obdivně na okraj Viklefova traktátu)[16]

O M.Janu Husovi

Zdroje

  1. Molnár,Amedeo:Na rozhraní věků. Vyšehrad Praha 1985, s.12
  2. Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí, 2.díl. Baronet 1995, s.236
  3. Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí, 2.díl. Baronet 1995, s.236
  4. Molnár, Amedeo:Na rozhraní věků. Vyšehrad Praha 1985, s.16
  5. Molnár, Amedeo:Na rozhraní věků. Vyšehrad Praha 1985, s.21
  6. Na každý den 1976. Kalich Praha 1975, s.64-65
  7. http://libor.mypage.cz/menu/citaty Stěna Husova domu v Kostnici
  8. Slovem obnovená. Čtení o reformaci. Kalich Praha 1977, s.41-42
  9. Šoltész, Štěpán: Dějiny křesťanské církve. Kalich Praha 1971, s.68
  10. http://libor.mypage.cz/menu/citaty Stěna Husova domu v Kostnici
  11. Molnár, Amedeo:Na rozhraní věků. Vyšehrad Praha 1985, s.11
  12. http://libor.mypage.cz/menu/citaty Stěna Husova domu v Kostnici
  13. http://libor.mypage.cz/menu/citaty Stěna Husova domu v Kostnici
  14. Sešli světlo své (Kniha modliteb a meditací). Kalich Praha 1970, s.141
  15. Mistr Jan Hus: Řeč o míru, Kalich, 1963, s. 33n
  16. Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí, 2.díl. Baronet 1995, s.232

CHYBA: {{Wikipedie}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „článek“, „kategorie“, „portál“, „rozcestník“. CHYBA: {{Wikizdroje}} — Příliš mnoho parametrů. CHYBA: {{Commons}} — Příliš mnoho parametrů.