Dílo:Jméno růže

Z Wikicitátů

Kniha Jméno růže (it. Il nome della rosa, 1980, česky 1985) je prvním a pravděpodobně nejslavnějším románem italského filosofa, historika a romanopisce Umberta Eca.[1] Roku 1986 byla zfilmována v  režii Jeana-Jacquese Annauda se Seanem Connerym v hlavní roli františkánského mnicha Viléma z  Baskervillu.

Výroky[editovat]

  • Vilém z Baskervillu: „Jedno jediné vzněcuje zvíře, jež je v nás, víc než rozkoš, Ubertine, a sice bolest.“
  • Mikuláš z Morimondu: „Je to marné. Už nejsme moudří, jako byli ti před námi, doba obrů skončila.“
    Vilém z Baskervillu: „Jsme trpaslíci, stojíme ale oněm obrům na ramenou a při veškeré naší nepatrnosti nakoukneme občas za obzor dál, než to dokázali oni.“
  • Nenajde se tvor proradnější než kohout; někdy bývá symbolem ďábla, jindy zas Ježíše Krista, jenž vstal z mrtvých.
  • Vilém z Baskervillu: „Nezapomínejme však, že jsou i takové znaky, co jako znaky jen vypadají a přitom nemají žádný smysl, dejme tomu blitiri nebo bu-bu-baf…“
    Adso z Melku: „Bylo by kruté zabít člověka, jen aby se řeklo bu-bu-baf!“
    Vilém z Baskervillu: „Bylo by kruté zabít člověka i proto, aby se řeklo Credo in unum Deum.“
  • Probudil jsem se těsně předtím, než začali zvonit k večeři. Byl jsem celý rozlámaný, neboť spát ve dne je jako tělesný hřích: čím víc ho bylo, tím víc by ho člověk chtěl, a přesto se cítí nešťastný, sytý, a přitom nenasycený.
  • Adso z Melku: „Jak je svět krásný a labyrinty ošklivé!“
    Vilém z Baskervillu: „Jak by byl svět krásný, kdybychom znali pravidlo, jak se pohybovat v labyrintu.“
  • Je-li pravý nepřítel příliš silný, je třeba najít si slabšího.
  • Taková je magie zrcadel, že tě nepřestávají děsit, i když o nich víš.
  • Bázlivému dodá nejspíš odvahu cizí strach.
  • Omne animal triste post coitum. Každý živočich je po souloži smutný.
  • Vilém z Baskervillu: „Knihy nejsou od toho, aby se jim věřilo, ale aby byly podrobovány zkouškám.“
  • Vilém z Baskervillu: „Řád, který si naše mysl představuje, je jako síť nebo žebřík, který se staví proto, aby bylo možno něčeho dosíci. Jakmile však toho bylo dosaženo, je třeba žebřík odhodit, protože se ukáže, že sice posloužil, ale neměl smysl.“

Reference[editovat]

  1. ECO, Umberto. Jméno růže. Překlad Zdeněk Frýbort. 10., V Argu 1. vyd. Praha : Argo, 2014. 552 s. ISBN 978-80-257-1057-9.  

Související[editovat]

Externí odkazy[editovat]