Lítost
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Ve výrocích[editovat]
Ověřené[editovat]
- Pozdní lítost je to, co má pesimista už na začátku.[1]
— Zdeňka Ortová - Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. […] Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec.[2]
— Radovan Lukavský
Připisované[editovat]
- Lítost je panenství, kterým jest naše duše povinována Bohu: člověk, který se kaje dvakrát, je tedy hrozný obojetník. — Honoré de Balzac
- Lítost je škodlivý cit. — Zarathustra
- Lítost nad hanebnými činy je záchranou života. — Démokritos
- Lítost - to je pevné předsevzetí, že příště už nezanechám otisky prstů. — Marcel Achard
- Lítost - to ještě není láska. — Leonid Leonov
V dílech[editovat]
- Lítost je trýznivý stav probuzený pohledem na náhle odkrytou vlastní ubohost.[3]
— Milan Kundera, Kniha smíchu a zapomnění
Lidová slovesnost[editovat]
- Nejdříve mysli, potom mluv, protože málo promyšlené slovo přináší lítost.
— italské přísloví
Reference[editovat]
- ↑ Sfinga křížovka 5/2008
- ↑ Marcela Kašpárková: Deset vyznání (2001)
- ↑ KUNDERA, Milan. Kniha smíchu a zapomnění. 2. vyd. Brno : Atlantis, 2017. 260 s. ISBN 978-80-7108-367-2. S. 134.
