Nebytí
Vzhled
Ve výrocích
[editovat]- Čas je jen bolestná iluze. Je to ve skutečnosti pouze počet souzených nám tepů a jinak neexistuje. Před prvním tepem, stejně jako za posledním, prostírá se donedohledna věčnost našeho nebytí, neměřitelná, neosvětlená, nepochopitelná a nevýslovná a přítomná v každé naší myšlence, v každém dechu, slově i soustu.[1]
— Ivo Andrić - V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí - a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: „Být, či nebýt?“, a ne „Žít, nebo nežít?“, jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: „Myslím - tedy jsem!“ konstatuje Descartes. A naproti tomu: „Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet … jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil,“ uvažuje Hamlet.[2]
— Radovan Lukavský
V dílech
[editovat]- A strašná touha být,
třeba bez radosti, třeba bez naděje,
připíná neustále černá křídla
strachu z nebytí.[3]
— Jaroslav Seifert, Korálové náušnice
Reference
[editovat]- ↑ VANĚK, Zdeněk. Kaleidoskop. 1. vyd. Plzeň : Zdeněk Vaněk, 2009. 420 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-5071-0. S. 336.
- ↑ Kašpárková, Marcela: Deset vyznání. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1995.
- ↑ Kaleidoskop. Str. 184.