Přeskočit na obsah
Často slýcháme o hrubosti nastupující generace . Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších , ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům . Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě , kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem , bylo by to jen příčinou ukončení známosti ? Dogmaticky trvají na svém ve věcech , kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci , které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství ), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích . To všechno dává snadnou odpověď na otázku „Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov ?“ Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností ?[1] — Clive Staples Lewis , Čtyři lásky
Vyprávět o svém jídelníčku dovedl nejstarší z těchto staříků do největších podrobností . Jinak lze říci, že jeho radosti byly čistě aritmetické. Někdo počítá svá léta s hrůzou ; on je počítal s mladickou ješitností . Někdo sbírá známky či mince ; on sbíral dny .[2] — Gilbert Keith Chesterton , Létající hospoda
↑
LEWIS, Clive Staples . Čtyři lásky . Překlad Eva Hoznauerová. druhé. vyd. Praha : Návrat domů, 2013. 141 s. ISBN 978-80-7255-283-2 . S. 34.
↑
Gilbert Keith Chesterton: Létající hospoda/Napoleon z Notting Hillu, Praha 1975, přeložil Mirek Čejka; str. 173 (Létající hospoda, kapitola XVIII.: Republika Harmonie)
Slovníkové heslo stařík ve Wikislovníku
Přepnout omezenou šířku obsahu