Mrtvý
Vzhled
Ve výrocích
[editovat]- Nevěřím, že mrtví ke mně mluví nebo že mě mrtví doprovázejí, bohužel. Nemůžu tomu uvěřit. Ale věřím, že každá smrt, které jsem byl schopen čelit a se kterou jsem musel žít, mě otevřela ještě intenzivnějšímu životu.
Je ne crois pas que les morts me parlent ou que les morts m'accompagnent, hélas. Je n'arrive pas à croire. Mais je crois que chaque mort que j'ai pu affronter, avec lequel j'ai dû vivre, m'ont ouvert à plus de vie encore.[1]
— Frédéric Boyer - Po 70 letech – v dějinách mrknutí oka – se ukazuje, že odkaz Milady Horákové je stále živý, zatímco ideologie komunismu je pouze a jen úchylkou dějin, vadným směrem, který za sebou nechal miliony mrtvých a zdevastovanou morálku v těch zemích, kde nějakou dobu vládl.[2]
— Tomáš Vodvářka - Považuji za důležitější se starat o žaludky živých, než budováním pomníků oslavovat mrtvé.[3]
— Alfred Nobel
V dílech
[editovat]- Nenajde se tvor proradnější než kohout; někdy bývá symbolem ďábla, jindy zas Ježíše Krista, jenž vstal z mrtvých.[4]
— Umberto Eco, Jméno růže - Pokud mluvíte k Bohu, modlíte se; pokud Bůh mluví k vám, máte schizofrenii.
Pokud k vám mluví mrtví, jste spiritista; pokud mluvíte k mrtvým, jste schizofrenik.
If you talk to God, you are praying; If God talks to you, you have schizophrenia.
If the dead talk to you, you are a spiritualist; If you talk to the dead, you are a schizophrenic.[5]
— Thomas Szasz, Druhý hřích - Staří mrtví musí ustoupit mladým mrtvým.[6][7]
— Milan Kundera, Směšné lásky (Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým) - To je zvláštní, myslím si, za války jsme přece všichni viděli tolik mrtvých a víme, že přes dva milióny nás padlo pro nic a za nic. Proč se tu teď rozčilujeme kvůli jedinému mrtvému, a proč jsme už skoro zapomněli na ty dva milióny? Ale snad je to proto, že u jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů pouze statistika.[8]
— Erich Maria Remarque, Černý obelisk
Lidová slovesnost
[editovat]- O mrtvých jen dobře.
De mortuis nil nisi bene.
— latinské úsloví
Reference
[editovat]- ↑ Frédéric Boyer : "Nous sommes responsables des histoires des autres". radiofrance [online]. 2024-12-03 [cit. 2024-12-19]. Dostupné online.
- ↑ VODVÁŘKA, Tomáš. OSOBNOST: Dopisy Milady Horákové. Neviditelný pes [online]. 2020-06-26 [cit. 2020-06-26]. Dostupné online. (česky)
- ↑ KRAUS, Ivo. Dějiny evropských objevů a vynálezů. Praha : Academia, 2001. S. 254. (česky)
- ↑ ECO, Umberto. Jméno růže. Překlad Zdeněk Frýbort. 10., V Argu 1. vyd. Praha : Argo, 2014. 552 s. ISBN 978-80-257-1057-9.
- ↑ SZASZ, Thomas. The Second Sin. New York : Doubleday, 1973. Dostupné online. ISBN 978-0-7100-7757-8.
- ↑ KUNDERA, Milan. Směšné lásky. 2. vyd. Brno : Atlantis, 1991. 208 s. ISBN 80-7108-027-6.
- ↑ Povídka Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, s. 135.
- ↑ REMARQUE, Erich Maria. Černý obelisk. Přeložil Jan Scheinost. Odeon : Praha 1975. [Závěr 8. kapitoly.]