Barva
Vzhled
Ve výrocích
[editovat]- Barva musí vyjádřit tvůj pocit. A teď záleží, z jakých barev si vybereš, která je pro tebe nejvhodnější, abys dokázal namalovat smutek, nebo radost.[1]
— Václav Jíra - Když fotím, snažím se něco říct. Za křiklavými, šokujícími barvami, pokud se podíváte pozorně, pokud si uděláte čas, je v nich poselství. Dokonce bych řekl politické poselství.
Quand je prends une photographie, j'essaie de dire quelque chose. Par-delà les couleurs criardes, choquantes, si vous regardez bien, si vous prenez le temps, il y a un message. Je dirais même un message politique.[2]
— Martin Parr - Nikdy jsem neměla v úmyslu kopírovat, nýbrž vytvářet nový styl prostřednictvím jasných, svítivých barev, a zároveň nechat vyniknout eleganci mých modelů.[3]
— Tamara de Lempicka - Preisler se zdál být fascinován barvou samou o sobě. Barvou ne již tak zcela opuštěnou ve vzduchu a světle po způsobu plenérovém, nýbrž značně samostatnou a takřka symbolickou. Barvy začínají být nositelkami vnitřních stavů duševních, různých citů, vášní a nálad.[4]
— František Žákavec
V dílech
[editovat]- Abych to jasně vysvětlil od samého počátku, opravdu se nestarám o barvu kůže těchto lidí nebo o povahu jejich náboženství. Nikdy mě to nezajímalo a nezajímá. Je mi líto, jestli tím pár lidí zklamu.
Oh, and just to make things clear from the outset, I really, really don't care about the colour of those people's skin or the nature of their religion. I never have and still don't. I'm sorry if that disappoints a few of you.[5]
— Tommy Robinson, Nepřítel státu - Stejně jako je mnoho barev duhy výsledkem jednoho čistého světla, tak i světová náboženství jsou reprezentací jednoho božského stvoření.[6]
— Jaggi Vasudev, Oblázky moudrosti - Voda! Vodo, jsi bez chuti, bez barvy, bez vůně, jsi nedefinovatelná a člověk tě pije, aniž tě zná. Ty nejsi nutná k životu: ty jsi život sám. Naplňuješ nás rozkoší, jejíž zdroj není ve smyslech. S tebou se nám vrací všechno to, čeho jsme se už zřekli. Díky tobě se otevírají všechny vyschlé prameny našeho srdce. Jsi tím nejcennějším pokladem na světě a také pokladem nejchoulostivějším, ty, tak čistá v útrobách země. Člověk může umřít žízní u magnezitového pramene. Může umřít žízní na břehu solného jezera. Může umřít, i když má dva litry rosy, jsou–li v ní rozpuštěny nějaké soli. Ty nepřijímáš žádné příměsi, ty se nedáš zfalšovat, ty jsi podezíravé božstvo. Ale naplňuješ nás nesmírným a prostým štěstím.[7]
— Antoine de Saint-Exupéry, Země lidí
Reference
[editovat]- ↑ Rozhovor Vladimíra Drápala s Václavem Jírou, Katalog výstavy Václava Jíry ve Vrchlického divadle v Lounech roku 2009, s. 11.
- ↑ Martin Parr : "Il faut présenter cette ambiguïté du monde". radiofrance [online]. 2022-08-04 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online.
- ↑ NÉRET, Gilles. Tamara de Lempicka, Goddes of the Automobile Age. Köln : Taschen, 2016. ISBN 978-3-8365-3227-3. S. 7. (anglicky)
- ↑ 1075. schůzka: Mikoláš Aleš vyjádřil českého ducha. Jan Preisler českou duši.. rozhlas.cz [online]. 2016-02-01 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online.
- ↑ ROBINSON, Tommy. Enemy of the State. West Yorkshire, UK : The Press News Ltd, 2015. 344 s. ISBN 0957096496, 978-0957096493. S. 5. (anglicky)
- ↑ VASUDEV, Jaggi. Pebbles of Wisdom. 1. vyd. [s.l.] : Jaico Publishing House, 2009. ISBN 978-81-7992-952-0. (anglicky)
- ↑ SAINT–EXUPÉRY, Antoine de. Země lidí. Překlad Věra Smetanová. Praha : SNKLU, 1965. 182 s. ISBN 01-070-65. (česky)